Příběh staré kredence

Pamatuji na jednu starou kredenc. Sice menší, ale se vším všudy jak má být. Dole dvířka, pak pultík, pod ním šuplíky a prosklenné skříňky se sklem kupodivu nerozbitým. Byla docela chudinka, protože hodně let stála v chlívku pro kozu, bylo v ní všelijaké harampádí. Já bohužel neměla možnost mluvit do jejího dalšího osudu. Ale svitla naděje, když rodina po hodně letech chaloupku prodala. Naštěstí se tehdy kredenc dostala do jiné chaloupky, kde se dočkala pořádné péče a zdobí kuchyň stále, i když bude asi už zase zaprášená, ale dobře sloužila hodně let. Nevím co bude s chaloupkou i kredencí dál, protože majitel zůstal už jen jeden a pokud je mi známo má jiné zájmy. Chalupa je zavřená, když tam někdo přijede, tak jen na otočku a nestihne ani vyvětrat. No je to škoda, ale třeba se najde někdo nový a celou chalupu i s kredencí vysmýčí a zase bude sloužit svému účelu. Je to takový osud starých chalup, které čekají jestli se nad nimi někdo smiluje.