Není hloupý, kdo se zeptá. Ale ten, kdo se neptá.

*

Jak často jsme tuto větu slýchali ve školách? Ale koho z nás školství naučilo ptát se? Nebylo tomu paradoxně spíš naopak? Jakmile jsme ve třídě zvedli ruku s dotazem, sklidili jsme povětšinou nepochopení, v horším případě výsměch.

A nejinak tomu bývá i při výchově vlastních dětí. Kolik z nás už odseklo svým drahým ratolestem na jejich všetečné otázky? Kolik z nás už dokázalo zpochybnit hodnotu otázky malého človíčka?

Přitom umět se zeptat je jedna z klíčových věcí na cestě za úspěchem, ať jde o kariéru, vztahy, či rodinu. Zároveň je to věc, díky které vybočíme z řady, z davu ovčích hlav, co se neptá.

Spousta z nás se zeptat jednoduše bojí, ať se jedná o zaměstnance či zaměstnavatele. Bojíme se zeptat šéfa o dovolenou, o zvýšení platu, o objasnění zadaného úkolu…nebo na druhé straně se bojíme zeptat na lepší podmínky od zákazníka, na zpětnou vazbu, atp. Ale bez otázek se nám nedostane odpovědí a bez odpovědí se neposuneme dál. Otázka je signál, že jsme zvídaví, zapálení, máme zájem. Bez otázek by nebylo vynálezů, neexistoval by žádný pokrok, nevěděli bychom nic o lidech okolo nás. Když se nebudeme ptát, zůstaneme stále na stejném místě, se stále stejným výrazem. Nebudeme mít žádnou přidanou hodnotu pro sebe samého.

Pokud se nebudeme umět zeptat na lepší pozici, na vyšší plat, na lepší produkt, na další možnosti atd., jak chceme dosáhnout vyšší životní úrovně a kariérně stoupat?

Navíc s jednou vyřčenou otázkou to nekončí. Právě naopak! Jakmile jednou překonáme strach, budeme se chtít ptát dál a dál a přestaneme otázky považovat za ostudu z vlastní nevědomosti. Dobře míněné otázky nám totiž otevírají lepší zítřky, tak proč jich nevyužít k vlastnímu prospěchu?

Přestaňme se bát otázek a zároveň se přestaňme bát vlastních předsudků z odpovědí. I když odpověď nebude odpovídat našim představám, není to nic špatného, protože každá odpověď nám poskytne informaci, kterou jsme doposud neměli, nemohli jsme s ní kalkulovat, a tudíž jsme nemohli pokročit dál. Ptejme se tedy svého okolí. Zahrňme své šéfy dotazy ohledně vlastní práce, rovněž své blízké otázkami na jejich pocity a vjemy, ptejme se svých klientů na zpětnou vazbu. A hlavně ptejme se sami sebe, co je pro nás nejlepší a co od života chceme.

*