Odchod z domova

Jak poznat tu správnou dobu, kdy odejít od rodičů?
Když mám pocit, že mě omezují a nemůžu být sám sebou? Nemáme společnou řeč, pořád jen prudí?
Nebo když už jsem soběstačný a chci si to dokázat?
Když mám známost a chceme žít spolu?
A naopak.....kdy dítě vyrazit a nebo ho nechat jít?
Jak důležitý je věk? Co osmnáctý narozeniny, je to mezník?
Kdy končí odpovědnost rodičů?
Holka, která je od puberty přitahovaná vším negativním a nebezpečným, která si nabíhá jak může, aby si zkomplikovala život, nemá za sebou skoro nic, co dokázala. Předstírá, že se snaží, předstírá, že dělá to co se po ní chce a když to praskne, řekne, že aspoň snažila. Chtěla aby to aspoň na chvíli vypadalo, že se snaží, že je taková, jaká není.
Pár dnů před osmnáctinama se vybodne i na to. Odchází středem, konečně svoboda, užívat si, fetovat, chodit se domů jen ukázat, nic neřešit. Nikdy se nechtěla léčit, když byla pod tlakem, tak se tak tvářila, že jo, ale nemohla se dočkat, až si pojede po svým.
Začíná další etapa.
Paradoxně je to úleva, pro mne jako matku a to přesto že vím, že to skončí špatně, možná hodně špatně, ale i přesto je to úleva.