Zápisky Ascendent ni pisne života

Anotace: Jedno aktovka hra se skrytými významy Quant - kvantový genetik a madame Future'

Jednoduché zadání, volne divadelní studio, dvě bublinkove křesla, obycejne bodove sviceni. Výstup jedné postavy Quanta ze tmy.

Q: ,,Jestli máte něco na srdci, mel byste to mit i na mysli, stejne jako jestli máte něco na duši mel byste to mit i na tváři a tak vás Prosím oslovte mne, zastavte se na cestě za slovem za výrazem, za nezbeznym stavidlem procesu, které poodkryvaji kuchařku básnické a herecke osobnosti.

''Okouzlen světlem monologu v monotónní tmě pardubického divadla. Na viciccich tuha zasnena váha skelne tváře, masky mláde kuze jak od rezbare, jen to zlomit a ty vis, ze k tobě mluvim když se bojim, ty vis, ze jsi ztracen a musíš najít ten hlas, ten hlas ve mne,aby jsi objevil jej, projdi zákoutí duše a šeptej mezi světy, jež te rozprostranuji mezi dimenzemi věčnosti, pomijivosti a zatracenim.''

 ''Než ono rouno otezi, zajima te hluk onoho tajného prince s vnitřní fermezi, život homonkula na třikrát rozvetveny a bez záře jitra duše kryjící nebes zař. Poodejdi blíže ve stridave oblačno a vtav z deště lacneho svuj dvakrát neprobuzeny jinotaj ze světla, v nemz utkvi vzduch vody. Dýkou rozmrzeleho úsměvu podetne čepel jizlivosti hnanou od lži na popel a pelesti perostrojky, apelem na povel divákovi lsti vstoupí mezi oponu tvého podvedomi, v podvečer vecernice neocekavane radosti.''

''Ve svitku neodpovedi, že slunce tiché nati pribije na kříž tisne ranní hlad básne, jenž z vášne po šněrování zvratek zvracenych cenni níže cévy jak anděl pasoucí v bocích kolovratek. Dech matek tekoucí zlomeny v pramenech bez klíče. Nevysvoboditelny sen o oslovení svého srdce, jež řvoucí rdousi rukojeť, dovadive klicici cipem zmatnele soli lidskosti.''

''Má archa chopici se chraptici chropty výrazu razí zin ze chřipky kyryle. Kryl s Nezvalem kryjí echa posledního Masopustu a Palivec v cernosvitne rzi odkrajuje odhvezdnene luno, krustu k růstu řasení miz dvakrát kracivosti volby zhojenou. Mé já, tot nenávist na smuteční hostině, hostie slz před oltáři ze světla a tmy, gracie u rodiny velikost příkoří tišicí v tisíci jehlach, v nichž slza bodava, davi sve plody budoucí na stokrát jinak vkresane.''

''Setkání, tot noc mladých uskutečnění v kustcich drene planých zadostiučinění, bolest tot hřeb po nemz aura ku větru trame trousici gaze namesicniho teroru. Hrudní hoření v nočních murach salmaju a stinu podomcive, zadumcive schovanky vánku v pelesti casostruny run, vzacne zabijenych v podetkavanem podoboji mlecne jiternosti stisneho útlaku, bez nějž posluchač nenalezne klíč ke svému sluchu, jako malý princ nenalezne pustinu citu, na planetě, kde vyhynula vegetace, prikrymi pochody uchvátí závrať generaci vyslovenych ven, v osách napristich.''

(Psáno jako ukázku k činoherní tvorbě - úryvek básne - Ascendent pisne životní)

--------- ------    -------

Na klaviature viaduktu ze lži a životního enthuziasmu,

lodice potopene pečeti planeho hranostaje, 

jižní břeh plapolave pisne popela,

již i láva jihu na hostiich ticha,

brečela, bojeschopna schovanka poezie,

jež jedina z věčnosti zije. 

Jako ty, zijes?

Zijes?