Obstrukce paměti světla

Dvě literární postavy vyskočí ze stránky jedné knihy az kamsi na okraj budoucnosti.

Ariela: ,,Zdálo se mi o tom, že mne někdo uzamkl do slov, jako panenku, ktera nemůže mluvit a zira do prázdna.''

Zarachuel: ,,Na tom něco bude, podobný sen mne pronásledoval už včera i zítra.''

A: ,,...az na konec času, az na to ze tady vůbec nejsme, no a ne?''

Z:,,Snazite se o magickou mystifikaci mého pokrevniho obojku jastvi?''

A: ,,Nesnažím se o nic, říkala jsem ti, že ten svět mne pronásledoval již 'zitra', na palubě, na které nejsou zadne okraje, splývající s mořem.''

B: ,,Pohybovalo jsem se po městě  (pochybne) které mne zajalo svoji přitažlivosti, které mne omracilo, a já stejne pisi, az za zítra.''

...

A: ,,Koneckonců jsou to slova, ktera nejdou na odbyt. A kdo jde?''

B: ,,Na odbyt jdou lidé, lidské loutky žijící v lidech, obstojnosti příkras bez srdce, stavitele mezilidske a mezidruhove paměti, oběti bytelneho rozporu a nedobytnych počátků lidství.''

A: ,,Kdo nejde na odbyt jde mimo čas, někam do kamenných obstrukcí paměti světla, do světelných obstrukcí, jež nemohou byti popsány lidskými jazyky, jazyky omracenych planetarnich bytosti.''

B: ,,Jste velmi mila a laskava bytost, sve laskave rozepře prekonavas tvorenim ruznych březích osobnosti, jež se pohybují na okrajovem spektru světa. Má to byt pohádka pro deti odkojene vegetací srdce Malého prince, ale bez srdce?''

...

 A:,,...Pověz mi více o tom městě, které te stále pudi tvoji představivosti, je to město, jež jsi navštívil, nebo město, které jsi vysnil?''

B: ,,Je to město, které se rozlévá ze stránek knihy (jako pulzující oko)..., město mého srdce, které existuje jen v me mysli.''

A: ,,...