Zápisky krvavého bratra

Sutina je tvarovana proti zdi. Mimo myšlenkový mlýn. Mimo všeobecnou saturaci vědomí. Co to všechno znamená? Že jsem zase v práci, hledím do displeje telefonu a překvapivě přemýšlím. Dneska hrajeme Pokrevní bratry. To pokrevní znamená, že vznikli z jedné matky. Z jednoho lůna. Z jedné kosmické zygoty. Jako my všichni. Je to muzikální kousek plný oblíbených písniček a výstupů a ačkoliv proti němu v kulisarne koluje v krvi určitá averze, některé členy jako celek táhne.


Setkávám se se stycnou plochou. Jako hřeb dopadající na hladinu ze skla, tristici se v trepanaci lebky. V minulosti jsem psal o členech jevištní techniky, oni jsou také hrdinové divadla v Uherském Hradišti, to my všichni, zrcadlo času a spolecnosti v jednadvacatem století. Na mysli mám uvažování několika směry. Jeden je divadelní svět se svými zakulisnimi otázkami a prahnuti po divadelním textu, po konstrukcí sebereflexivni mysli, po manifestaci a pobřeží postav. Touha teoreticky řešit prostory mezi filmem a divadlem, mezi zivym divadlem a filmem, povinnosti a tvorbou.


Ve skutečnosti je ve mne více Viktoru než si myslíme, než jsme schopni připustit, v tom je celé začarované kolo této reality. A tak se přikláním ke slamu ze skutečného života, s trapnym přiznáním a pohlcujicim, sebe strhujícím vyprávění o některých zkušenostech v zákulisí, o skutecne povaze tech pocitu a malé myšlenkové ironii, která se trochu v poslední době vytracela z lávy srdce. Bude to představení a historka o podávání vysavače, manicke zvelicovani zodpovědnosti a pocit důležitosti, a monstrozniho vysavače co se valí zakulisnim prostorem. Potom přejde k pysnemu průsmyku na Tondu Sedilka, kde rozjede téma koloběhu životu, samsarickou mysl, vysvětlí jeho stanoviska, a dá lidem na vybranou, potom přejde k improvizované hře, dovětek ke Knize o hrbitove, Astrální svitek. Napsaný prusvitnou rukou Tonda Szedilka. Aktivita jevištní k poli druhého kola, dva prostory, úvod a vysvětlení, začíná na postavy v kulisarne potom rozvíjí přistání na neznámé planete Kortex Staňková. Lucidni výstupy, přeskakování myslenkovych toků.


K rituální aktivitě pricitam i střih video materiálu natočeného jistým člověkem kterého zamenuji za své já. Divoký trip do mysli loutky po silném mementu a ztrátě paměti, nacházení a zrcadlové poznání sebe sama, kdy vnitřní pochody uvnitř hlavy zamenuje za reaktivní Vesmir. Nakonec dojde k eliminaci jejího tvůrce a zotrocitele a osvobození vědomí ve fyzickém těle.


Další kapitolou je něco, čím se zabývám už velmi dlouho na teoretické úrovni a až dnes mám v Imaginaci formuli, jak to převést do úrovně praktické a technicke. Od prapocatku, od konceptů k idejí a rozviti do podoby příběhu. Jedná se o album, kde si hrají se slovy, kde hledám vyjádření, jen abych mohl promlouvat k sobě a ke světu, jako poprvé jako v hlubokém tripu. Na konci Alencina zrcadla světu. Jsou to světy digitální, syntetické Imaginace a lyricke emanace, elektronické infuze s cinematickymi zvukovými triky. To vše v temné komiksové atmosféře. Snaha vyvolat pocit nečeho v dálce co přichází a zhmotnuje se teprve v budoucnosti.


To je v podstatě vše o mě myšlenkové podstatě a přeji všem příjemný den. Za chvili nám začíná představení, takže je vidět, ze nic skutečně nikdy nekončí, je to jako zrození. O zrození.