slavili jsme v nemocnici mikuláše, jeden den s jednou dámskou kapelou... jsou úžasný... vešla jsem do pokoje, přišel mikuláš, zaševelila jsem, naslouchejte... pan se na mě zamračil, utekla jsem :-) po zpěvu jsem zase přišla a popřála mu, plakal, chytil mi za ruku, je mi 80 let a děkuju, udělaly jste mi poprvé v životě bezprostřední radost... pohladila jsem ho po ruce a to jsme chtěly tady něco pro štěstí... co jsem dlužen? nic... tak ať vás ochraňuje a vy jeho, dejte mi ho ať vidím, dala jsem...přitáhl mě k sobě, děkuju...
...nejdřív byl naštvaný, ale pak...
ležela ve žhnoucím světle
rty lehce pootevřené
v záhadném úsměvu
její tělo se zdálo
neobyčejně lehké
jako by se vznášelo
v omamných parách
a zář z ní sálala
rozptýlená všude kolem
jako vzácná rosa
klidně připravená
vsáknout se zpět do těla
13.12.2016 00:53:32 | zelená víla
Věř v Boha, a máš To vysvětlený, Žááádný s tim caviky:-).Jinak opravdu hezké, a hodně psychologické, možná, až přespříliš, ale jinak opravdu zajímavé, až mě z toho bolí Kebule:-)
26.11.2016 11:34:04 | Jeněcovevzduchukrásného