Tři kila škol na zádech

Na záda opět mnohé naložila na tři školy se hlásí, před sebou talentovky Bratislava a dvakrát Brno navštívím. Minulé já by se hroutilo, stresovalo, šílelo. Kam posunula se duše má. Užívám cesty klikaté, peprné z mnohými výzvami, si hlavu nepářu, po hlavě skočím.

Cítím se nekonečná vše zvládající, svobodná. Když svůj úkol jež si nadělím s úsměvem klidem a veselou myslí zvládnu. Je jedno, zda výsledek pro ostatní „dobrý či zlý“ pro mě jsou cíle rozcestí pro nové cesty. Okolo mě se odehrává chaos, všichni se skličují k zemi. Já se na zkoušky budoucnosti těším.  Nepřipravená, jen já a oni, předvedu co dokážu, co umím, čím jsem, čím žiju a pokud se nelíbí, nevadí, já dál pojedu po horské dráze života šťastného.

Ale jistá jsem si, sebe jistá, sebevědomí, vědomá sebe, nic z toho mi nechybí, přitáhnu ji k sobě vidinu postupu a přijetí.

Už delší týden lehce je mi, stále se vznáším, nabitá lunou úplňku co do mě nalila lásku v moku čirého. Ševelím ulicí cestou vědomá, rezonující zvuky dál přenáší se přes oblak, vítr mísí se s hlasem mým, ach duetu se nebojím, lehká.

Z poznatků minulých, kdy jemné proudění skončí? Nechci na to myslet, ale je to v mé hlavě horská dráha má i spád, který učí.

Prosím toku lásky ve mně protékej ještě tři týdny, trvej! Ať nekonečny tok moku lásky skrze mě protéká do nekonečna mě donese. 

Poznatek z toku lásky, při naplnění jim, od okolí lásku nevyžaduji, chci rozdávat, darovat ji na úrodnou půdu kde o ní pečováno bude. Jsem nešťastná když nemám ji s kým sdílet, proto nasaj mého toku. Radost mi nadělíš a ty se láskou úsměvem přeplníš a dál ji rozdávej, dál šiř hybnou energii vesmíru.

Slyšíš ticho. Zaposlouchej se do dechu svého. Začni vědomé nasávat vzduchu plného prány/lásky nosní dutinou, otevířej své plíce. Při nádechu udrž kyslík v sobě. Cítíš mírné šimrání od konečků prstů, postupující dál žilami, klikatí přes tkáně, buňky míjí až do srdce se zaboří, tam jiskra světelkující jiskra skáče. Čirý tok lásky tebou proudí...Užívej jej z rozvahou.