Lenost, prokrastinace, závislost na technologiích

Lenost, co je to? Trend dnešní doby, styl našich životů nebo choroba?
Podle mě všechno dohromady. Trend, který souvisí s naším životním stylem, plném ne vždy přínosných moderních technologií, které zřejmě dostaly nevědomky za úkol udělat ze člověka ještě něco mnohem nižšího než spotřebitele, jímž až dosud byl, ale závisláka.

Závisláka, který ignoruje svět kolem sebe, a to jen aby zjistil, co dělají ostatní lidé, na nichž mu v podstatě vůbec nesejde; závisláka, který bežně poslouchá v MHD hudbu, aby se oprostil od všední šedi a tím se "uzavřel" do své osobní ulity. Ale když už z něj konečně vystoupí, tak místo aby usedl doma za stolem, aby se jal konat své pracovní povinnosti, začne prokrastinovat – „Hned se na to vrhnu, jen mrknu na zprávy…“ (případně na FB, Snap, Messík, poštu, Insta, Youtube…).

Ještě před 10 lety (psáno v roce 2017) by mu na to stačilo rádio nebo televize. Teoreticky by se to dalo brát i jako civilizační choroba, neboť téměř každý z nás, ať už si to chceme přiznat nebo ne, jsme se stali součástí soustavně probíhajícího uzavřeného cyklu, ve kterém neděláme nic jiného, než že se zabýváme na internetu věcmi mnohem méně podstatnými, než ve skutečnosti máme na starosti.

Idiocie, kterou tímto chováním projevujeme, pak pouze reflektuje to, jak snadno se člověk dokáže odchýlit od povinností a dát přednost naprosto irelevantním fantasmagoriím, které se na nás díky masmédiím (a sociálním sítím a možná, že i ze všeobecné globalizace) ze všech stran hrnou. Vrcholem všeho je, jak všechny tyhle kraviny o tom, jak kupříkladu žije někdo jiný nebo kdo postnul novou fotku, sajeme jako houby.

Paradoxem však je, že na počátku tohoto velkého IT boomu, který spustil řetězovou reakci plnou novějších a vymazlenějších věciček, se člověk (tehdy neznalý těchto objevů) snažil pořízením těchto zařízení ozvláštnit svůj život, neboť k získávání informací sloužilo pouze rádio, noviny a televize.  Bylo ohromující, že se našlo něco, co spojuje tyto tři média (a ještě mnohem více věcí) dohromady. S postupem času nám ale tato novinka postupně přešla do krve a stala se běžnou součástí denního života. Říkám schválně „běžnou,“ protože člověk se na tyto vynálezy upnul, a z jednoho stereotypu, který byl neustále podněcován rádiem, novinami a televizí, se nakumuloval, respektive přenesl do jedné malinké obrazovky, jež s sebou přinesla další rozmanitější možnosti, jak ztrácet čas. Málokdo dnes pouští rádio nebo televizi, a když už, tak jako kulisu nebo jako prostředek, na kterém si např. pustí filmy, které stáhl z „netu“ (co kecám, dneska už ani to ne…).

Toto všechno bych chtěl asi shrnout tím, že technologie z nás udělaly lenivé, stále hůře myslící jednotky, které…

…

(ale s**u na to, jdu na Fb…)