Tak jsem se dnes zaměřila na ony proklínané malé i větší knížečky a dospěla jsem k tomu, že v dnešní době je to už i věc přežitá, takže si neumím představit Saxanu jako hackera, jelikož díky své krádeži se spřátelila se "sígry".
Nejraději vzpomínám na malý linkovaný sešitek své bývalé třídní gymnaziální profesorky, která si každé jméno nadepsala jinou barvou a vznikldíky tomu půvabný kaleidoskop. Zvlášť na konci školního roku jsme měli pocit, že si ony barvy často snad musí i vymýšlet, ale byl to rozhodně ten nejosobitější pedagogický zápisník, s jakým jsem se za dobu, po kterou navštěvujirůzné vzdělávací instituce, setkala.
V mateřské školce mnohastránkový notes nahrazovala obyčejná nástěnka se jmény a symboly, na které buď v předem narýsovaných rámečcích zářily sluníčka anebo se to tam černalo mínusovými tečkami.
Dnes si kantor sedne k počítači, otevře si Bakaláře a je hotov za 10 minut.
Osobitost a jedinečnost kantorských zápisníků se nám vytrácí a jen těžko si asi představíme pedagoga, jak v důchodu vzpomíná nad počítačem. Jo to onen barevný notýsek bude milejší a dojemnější společník.