Archangel-Začátky konce

Byl soumrak, venku šero, jakoby na okno ťukali netopýři svými drápky. Chtěla jsem být jedním z těch netopýrů, chtěla jsem se jen vznášet a zabíjet. Zabíjet radši než trpět. Nechtěla jsem už trpět. Nechtěla jsem, aby mě zavírali do téhle tmavé komory, nechtěla jsem to a měla jsem na ně strašný vztek. Vzali mi dětství a já už to nechtěla dál snášet. Chtěla jsem zařvat:,,Vy idioti, neříkejte, že ste mí rodiče, patnáct let mě držíte v tomhle strašném domě a za každou hloupost mi přibydou na zádech další a další jizvy. Jen kvůli vám se řežu, jen kvůli vám se ničím. Nechci s vámi žít na stejný zemi!!!" Ne, kdybych to udělala, ten debil by mě vzal za tenké ruce a svázal tím hnusným, starým, tvrdým lanem, přivázal by mě k velkému háku dole ve sklepě a mlátil by mě vším, co by mu přišlo pod ruku. Vyžíval se v tom, chtěl vidět utrpení a krev, pak by plivl na zem a odešel nahoru do ložnice a tam si užil s mou matkou. Já bych trčela v chladném sklepě možná tři, čtyři dny bez jídla. Pak by mě pustili, mohla bych sníst kus chleba, nebo něco jiného co bych našla, mohla bych si napustit velký džbán vody a zalézt sem. Sem, kde jsem to tak nesnášela.
Možná by mi v pondělí dovolili jít do školy, to jsem se ale včera neměla řezat. Začalo to úplně nevinně, kdy jsem spatřila na stole v kuchyni nůž. Byla sobota a já tu byla zamčená, oni byli pryč. Chvíli jsem si říkala že spáchám skutečnou sebevraždu, ale pak jsem si vzpomněla na jednu holku od nás ze třídy, která vyprávěla o tom, že se řeže. Nechá krev vytékat na podlahu a má z toho dobrý pocit. Řekla jsem si-proč to nezkusit? Třeba bych si mohla na krev zvyknout a když mě pak bude ten pitomec být, nebude mi to vadit. Nebo až se na mě bude chtít vyřádit, třeba si zvyknu na krví poskvrněnou postel.
Přiložila jsem nůž k zápěstí, byl chladný a já to chtěla udělat. Jemně jsem na něj zatlačila a vnímala slabý proud krve. Její chuť byla sladká a plná smrti tak, jako tento dům. Kdyby se neotevřeli dveře, možná bych se řízla ještě jednou, jenže vešel chlap v otrhaných kalhotech se zhulenýma očima , chytil mě pod krkem a střelil mi facku. Popadl za ňadra moji opilou matku a vlekl jí do ložnice, kde se s prásknutím zavřeli dveře. Už už jsem myslela, že nedostanu žádný trest a zalezla jsem k sobě do té hnusné komory. Jenže někdo otočil klíčem a já tu zůstala zavřená. ,,Neměla ses řezat, krávo!" Zaslechla jsem otce. ,,Seš jen na obtíž!"