Útěk

Tento text doprovází video natočené během jednoho dne na základě úvahy o tom, co je to přítomnost. V dnešní době lidé nedokáží žít okamžikem. Všichni se vracíme k tomu, co bylo a řešíme to, co bude.
Když se mě před rokem a půl přítelkyně (tehdy ještě kamarádka) zeptala, zda vidím v našem vztahu budoucnost, odpověděla jsem: "Nevím a je mi to jedno. Žiju tady a teď. Teď tě miluju a pokud spolu máme být, ukáže se to časem. Žijeme tady a teď a tady a teď tě taky miluju. Nezajímá mě, co bude za rok."
Nemáme radost z toho, co je, protože se bojíme toho, co bude a protože litujeme toho, co se stalo...


Kam se má člověk vydat, když hledá sám sebe?
Kým jsme a kam jdeme?
Proč existují chvíle, kdy se cítíme neúplní?
Čas na nikoho nečeká…
Vracíme se k minulosti...
...aniž bychom věděli proč…
Nesmíme se bát zítřků…
…přesto strach neschováme.
Proč nechápeme ty, kteří naší cestou už prošli?
Kdo jsme my?
Kdo byli ti před námi?
Není kdy!
Není kam!
Utéct sami před sebou nemůžeme.
Procitneme někdy?
Jsme to stále my, nebo oni, před kým utíkáme?
Pohybujeme se na hraně…
...mezi minulostí a budoucností.
To je způsob, kterým hledáme přítomnost.
Snažíme se utéct odnikud…
...opět jenom nikam.
Hledáme své útočiště…
Sami sobě se ale nevyhneme.
„NEUTÍKEJTE PŘED NÁMI! JE TO ZBYTEČNÉ!“
Snažíme se zůstat při smyslech...
...ale ty mohou klamat.
„BOJÍTE SE SAMI SEBE? NEBO NÁS? JE V TOM ROZDÍL!“
„POTŘEBUJETE VY NÁS? NEBO MY VÁS?“
Procitáme pozdě…
Otevíráme staré rány…
Prožíváme zbytečnou bolest…
...jejíž skutečnost si sotva uvědomujeme…
„SAMI TO NEDOKÁŽEME!“
„POTŘEBUJEME VÁS!“
„POTŘEBUJETE JEN SAMI SEBE.“
Můžeme věřit tomu, kým jsme byli a kým budeme?

Budoucnost je jen pro ty, kteří se nebojí posunout dál.