Vědění

Na začátku všeho byl člověk,obyčejný a zmatený.Ve svojí hlavě slyšel jen dvě slova,,chci vědět"!
A člověk se těmhle slovům podřídil a začal tápat v neznámu a dolovat vědění z každé maličkosti
z každé pídě okolního světa a začal chápat.Opojený počátečním úspěchem pokračoval ještě
usilovněji a hledal prapůvod věcí obyčejných i složitých až se z touhy stala posedlost neuznávajíce
hranice kam až může onen tvor zvící člověk zajít.
Když už neměl co poznávat v okolí sama sebe,obrátil se jeho chtíč ven ze svého světa a tam
poprvé narazil.Nebyl sám kdo chtěl znát ale protože byl ctižádostivý učil se víc než ostatní a začal
zesměšňovat vědění druhých.Záviděl úspěch a užíral se nenávistí k okolnímu světu,který tak moc
dříve miloval,aby ho teď zatracoval a hanil.
Jednoho dne kázal svojí pravdu polichocen pohledy nevědoucích a kývajících,ukolébán svojí
namyšleností a v tom se ozval dětský hlas,,Lžeš!!!"
Přestal kázat a zadíval se na dítě.Stálo tam a dívalo se na člověka a on pocítil strach...strach z neznáma
které koukalo z dětských očí.Ten maličký tvoreček natáhl ruku a uchopil člověka za prst dosud kázající.
Ucítil teplo dětské dlaně a začal se třást a pak pochopil.
Uhánějíce za věděním a mocí zapomněl na život a ten okolo něj uběhl a protekl mezi jeho prsty jako voda a
teď byl stár a úplně sám.Tak sám že začal plakat.,,Co to je?" ptal se dítěte a dítě odpovědělo,
,,Ty nevíš? to jsou přeci slzy,jak málo toho víš" a usmálo se na člověka.