Framework

Záznam z prenatalniho studia digitální samsary. Střípky zachycené ušima a očima mladého chlapce. Chlapec přemýšlí v rámci delšího fluidniho příběhu ve futuristickem prostředí. Táhla ambientni melancholie a extraterestialni podprahova estetika. Průběh se odvíjí v několika kapitolách, které volně navazují experimentální sonickou flow.

Ruka chlapce otevírá drawbook na komiksy a literární scénáře a storyboardy. Na prvních stranách rozpracovava úvodní skece rodici se v zablescich mihotajiciho plaminku mysli, hluboko uvnitř tvůrčí svatyně, kterou navštěvujeme rituálne a bez postranních myšlenek a negativních záměrů, abychom neposkvrnili ostatní žár mimo posloupnost bytosti, prostoru a dimenzi času. 

Je to ruka tvůrce pevné trimajici Vadzruv štětec, hojící tak rány blesku a bouřky, rozbourena moře možnosti a scénáře vylite do prázdna. Ruka tvůrce se štětcem na levé horní straně stripsu maluje napůl antropomorfni, napůl amorfni postavu zahalenou do tmy. Obraz tomu předcházející je světlo na konci tunelu s dvemi srpky zelenéh půlměsíce. Jsou to archetypy dne a noci, světla a temnoty, je to odvracena stráž našeho Jungovskeho stinu.

Postava, jež na dalším okénku v sekvencí není postavou je rozprasena na atomy neznámou příčinou, hrot Vadzrova štětce je stále nad její oválnou bezesnou hlavou a dlaň je vyobrazena jen srafujicim polotekutym stínem. Ve vyhni se stravuji orgány doby, vnitřní orgány pro zmatek, smutek, hněv, rozhořčení, stesk a strádání, jsou to pekelné výjevy v portálech, bez popisneho komentáře, jen na zdech jsou nečitelné pozůstatky hieroglyfu a griomaru. 

Z hrotu štětce se náhle vyloupne postava, jako stažené z okraje měsíční krajiny spánku, v tekutém kouří se rozprostírá prostorem a zhmotnuje ve fyzickou konstituci. Je to Fluidipalie, tajemnice fluidní podstaty subjektu, ochránkyně lidských bytostí v této galaktické, duchovní konstituci. Vypadá jako androgynni anděl a přitom má pyramidalni oči jako daimonicka bytost, udy z chrlicu a pradávné, vyřezávané šaty z kůže a šperků jižní ameriky. 

V detailu oka se zraci obraz tvůrce, kreslíře a výtvarnice spojených orbitem společného tvůrčího času, energie vepsane společným věnováním, pohnutkami na nejhlubší jádro její bytosti a změť car směřujících k srdci toho druhého, charakter vyzařující do prázdna až na konec času. V okružní oka se rodi ještě jedno oko a v něm je prohluben a střípky záblesku světla vzdálených galaxií.