Jak být "in"

Nebudu se ani tak zabývat tím, jak být „in“, neboť být „in“ je hloupost, a nikdy bych nechtěl, aby někdo mou osobu spojoval s tímto termínem. A povím vám proč:
Pokud to správně chápu, „in“ znamená jít s módou dobou, tedy i když se mi zrovna nelíbí, co je „in“, tak musím být „in, abych nebyl „out“ (slovo s opačným významem). Ve své podstatě to znamená nemít žádné své vlastní názory, žádné své myšlenky, dělat proti své vůli jen to, co je moderní. To znamená popřít své vlastní já, svou individualitu, stát se otrokem ve prospěch oblíbenosti. Z toho vychází komerce, být „in“ je být komerční, abych se někomu líbil, jinak by bylo být „in“ zbytečné, kdybych se nikomu líbit nechtěl. I když to není třeba pro peníze, ale pro slávu a oblíbenost. To se ale vlastně mezi sebou nevymyká.
Už jen různé reklamy ve stylu „Buď sám sebou“ jsou bezvýhradně lživé, neboť kdokoliv řekne: „Buď sám sebou“, ve skutečnosti myslí: Buď jako já nebo my.
Dnešní společnost je tak ovlivněna tím výt „in“, že nedokáže sama přemýšlet. Člověk v ní ztrácí kontakt se skutečnými hodnotami. Nic v ní není původní, vše je jen její hříčkou. Proto se od ní distancuji a nechci ji znát.
Myslím, že nemá význam to více rozebírat, neboť je bláhové „hluchým vyprávět, co píseň znamená a slepým, co jsou křídla labutí“, jak praví úryvek z jednoho Krylova textu. Snad bych ještě mohl dodat citát Ladislava Klímy, který, si myslím, se zde celkem dobře hodí: „Nechci se stát: jsem! a ne něčím, ale vším. Není lidské velikosti, kterou bych neviděl pod sebou a hříčkou svou. Má vůle dělá a bude dělat se vším všecko. Zaškatulkují-li mne jednou mezi briganty, nebo filosofy, řeknou-li, že jsem nebyl nic, nebo Bůh, nebo prase – lidské ubohosti to jen. Jsem ten, který jsem, dělám co chci, chci bezmezně vše!