Zaplnění

Když přicházela k pláži dýchající teplem prázdninových dnů, pocítila najednou strach.
Z lidí, kteří ji zaplnili netečně se povalujících na teritoriích svých dek.

Člověk zaplňující to, co ještě před pár dny bylo prázdné, vstupující tam, kde ničemu nerozumí, jen aby vyplnil místo tím, že tu byl.

Zanechává otisk své stopy v písku přináší cokoli, aniž by vzdal poctu veškerému životu jímž byl obklopen.


Cítila to zaplnění člověkem v sobě s pachutí něčeho co jí bylo cizí. Věděla jen , že to musí zpracovat. Nechtěla se s tím však ztotožnit.
Jing a jang životních zkoušek jakoby vyplavil odpor, vůči všemu co znázorňoval člověk valící se a zaplňující prostor, kterému nic nepřináší.



Vcházela do vody čím dál vnímavější. Pociťovala náruč jemných objetí, hladící její paže i tělo, vyvolávajíc slast a něhu zároveň.
Bytost postupující druhou bytostí splýnulé jedna v druhé.
Jemnost, rytmicky pulsujících úderů paží které v okamžiku protnutí jich obou, staly se ladností nesenou Hlubinou vpřed.

Uvolnění ve svobodě prostoru, patřící bytostem, které plynou souladně s ním. Bytostně vědomých si své sounáležitosti, spolupráce a symbiózy.

Bez nároků na dominanci, pouze rovnováha určovala smysl v celém prostoru, prostředí napojenému na vyšší vědomí.


Vždy chtěla jít vzhůru, proto ji voda vzhůru nesla. Jako mapu prosakující zdí, někomu přinášející zděšení, jiném obrazy tajů plných vzkazů. Vzlínala ke stropu, aby se v okamžiku střetnutí se svým slunečním bratrem proměnila v koloběh nekonečného života. Života nesoucího dobré i zlé, svět světel i stínů.

Věděla o této cestě a věděla, že jí musí projít...