Jsme tu jenom na chvilku

Lidský život je velmi krátký i kdyby člověk žil do devadesáti.To vám ostatně mohou potvrdit i letitý lidé, většinou říkají, jo jo, život uplynul jako voda.
A právě toto si člověk začíná uvědomovat již po padesátce, jelikož vidí, že někteří už odchází v šedesáti, sedmdesáti.
Dokud je člověk mladý, tak se tímto vůbec nezaobírá a žije v poho, samozřejmě pokud je zdráv.
Já a Mnoho dalších lidí věříme, že život smrtí nekončí, naděje a víra nám dává hlubší smysl života na této pidizemičce.A tak nemáme strach ani tak ze smrti jako takové, spíše z neodvratného stáří, které pro někoho může být i bolestivé.
Pokud člověk má pro co žít, manželka, děti, vnoučata, dobří známí, tak se mu jistě žije lépe.Samozřejmě záleží i na vitalitě každého z nás.Někdo je už v padesáti vyždímanej jako citron, díky svému divokému žití, jiný začne stavět chatu v šedesáti jako například můj děda.
Čas prostě plyne pro každého z nás, ať už rychleji či pomaleji, a zastavit se nedá i kdyby jste měli peněz jako sám Babiš.No, a To se mi zdá spravedlivé.Čas si nemůžeš koupit i kdyby jsi měl bilióny.
Můžeme se maximálně udržovat, nekouřit, nechlastat... , ale čas nezastavíme.
Smrt ke které se všichni nezadržitelně blížíme, je de fakto přechot do jiného světa.Smrt není zlá, zlé může být umírání.
Pracoval jsem dva roky v hospicu a mohl bych o umírání napsat hromadu povídek, ale nechci, nechci vás strašit.
Dnes jsou lidi k sobě velmi netolerantní, hrubí, škodolibí, agresivní.
Kapitalismus nám nedá nic zadarmo, silnější požírá slabšího, tak to je:-(
Nezapomínejme však, že jsme lidé, né zvěř a že bychom se k sobě měli chovat co nejlépe jak se dá.Ostatně to můžeme ovlivnit a to každý sám za sebe.
Nedavno mě ublížil jeden člověk, a neutekl ani týden a mohl jsem mu to vrátit.
Neudělal jsem to, nevrátil jsem mu to, nepošpinil jsem se.
Lidi, buďme na sebe Lepší.