Liter jako zpovědnice

Je čas dělat dobré věci, zpytovat své svědomí, nebýt jen sebevědomý sobeček, zkrátka nedělat hlouposti a poslední roky svého života žít užitečněji.
Svatý nikdy nebudu, to mi je jasný, ale lepší bych mohl být jistě.
Život smrtí nekončí, to vím taky jistě, a vše co zde na této pozemské návštěvě učiníme se zapíše do naší knihy života.
Člověk, já, udělal ve svém žití spousty hloupostí a některé i mnohým ublížily, no a to je to, co mě osobně hodně mrzí.
Čas nevrátíš, nemůžeš se některým ani upřímně omluvit, jelikož už tady mezi námi zkrátka nejsou.
Člověk by si měl dvakrát né-li třikrát rozmyslet co v dané chvíli udělá, už jen proto, aby se za své činy nemusel stydět.
Už mám nejlepší léta za sebou, léta plných vášní, pitek, obchodu a to ne vždy košér.Prostě jsem žil víc naplno, někdy až nebylo zdrávo.Oháněl jsem se vírou, Bohem, a skutek utek.
Jak rád bych některé věci vrátil zpět a udělal je úplně obráceně, jak rád.
Padesát šest není mnoho, ale taky ne už málo.Jak dlouho tady ještě budu?, deset, dvacet let?A co to vlastně je, deset, dvacet let, jako když louskneš prstem.
Dnes už přemýšlím dvakrát, třikrát, nežli něco učiním, a doufám, že mé činy budou daleko více smysluplnější, láskyplnější.