Jak bych...

*

Jak bych to tak nazval…

Nejraději bych to napsal v třetí osobě, ale tohle téma by to úplně zničilo.

Musím předeslat, že dlouho jsem nevěřil nějakému spirituálnu a vlastně na něj nevěřím ani teď. To by nebylo o ničem, kdybych neměl prožitek, z něhož jsem si ještě nedávno dělal srandu a zlehčoval mozky těch, kteří vyprávěli nad kafem či nad sklenkou o zázracích, zjeveních či nadpřirozených jevech. 

Odmítám věřit v nadpřirozeno, připouštím jen přirozeno, které neumím… no – nedokážeme vnímat  potřebnými receptory vybaveni nejsouce. Připouštím ale, že nejsme pány našeho mozku a ten nám  někdy, najmě ve vypjatých situacích, dokáže připravit divadélko,  o němž si neumíme představit jak a proč kdesevzalo- tusevzalo. Nebudu uvádět cizí případy zjevení, jdu rovnou k věci. Snad jen bych ještě poznamenal, že nevěřím na život po smrti, leda snad ve formě nám neznámé, což je jasné, ale s totální ztrátou identity, což tak jasné některým lidem není.  Je to jen potlačení strachu ze smrti, projev pudu sebezáchovy… jenže: strach z něčeho, o čem víme, že neodvratně přijde, je hloupost.

Nemám strach ze smrti, je to poslední fáze života – jen mne štve, že musím umřít…

Jak jsem zestárnul, spím trochu hůře v noci, za to si občas zdřimnu odpoledne u televize, vzbuzuje tím manželčino mírné pobavení (je na tom stejně, jen já si z ní nedělám šoufky).

Naposledy dnes. Musím ovšem předeslat, že už vnímám, jak pomalu přichází můj čas, kdy za mnou bouchnou nějaká vrátka naposledy.  Oznámilo mi to takové pěkňoučké slovo – kardiomyopatie a hodně hustá…

Tak jsem si dnes po kafi o druhé - snad na pár vteřin – klimbnul  …sám …u telekisny  a když  jsem otevíral oči, spatřil jsem - a to celkem zřetelně - mezi mnou a obrazovkou mou, již dvacet čtyři let mrtvou maminku.  Trvalo to jednu, nejvýš dvě vteřiny. Podívala se na mne… nekývla, jen se na mne podívala, aniž hnula obličejem a na pozadí našeho tmavého nábytku se rozplynula…

Nebudu se snažit to vysvětlit ani sám sobě… jen mne napadlo: Možná, že to taková hloupost není.   Je něco mezi námi a nebem? Bohem, nekonečnem?

Je to jedno, jak to pojmenuji já. 

Existuje to…