Tehdy

Když jsem touto ulici kráčela tehdy, psala jsem úvahu o tobě a tom jak mě mas rád, o záchytném bodu, který pro mě jsi a o domově, jenž tolik miluji.

Dnes bych mnohem snáz psala o kamenité cestě. Která se k tomuto cizímu domu doslova vleče. Každým krokem ztrácím lásku k místu kde jsem vyrostla.

Přišla jsem o domov.

Možná ti jednoho dne poděkuji, bude to právě ten den, kdy po této cestě půjdu naposledy. Bude to prvně co už nebudu moci nic udělat.

Dam pryč hrdost a všechnu zlobu, odpustím ale bude pozdě. Už se nebudu vracet za tátou domů. Ale do prázdného domu, ze kterého jsi odešel, utrápený, ztracený a sám....

Nikdy tě nepřestanu milovat. Protože jako dcera miluji svého otce celý svůj život.

Vím, ze i ty mě. A to i ve chvíli kdy si to nejméně zasloužím.
Ale dnes o tom nejsem přesvědčená.