Spánková paralýza

Párkrát jsem o ní vyprávěl známým. A naposledy jsem ohledně tohoto problému radil kamarádce, která si myslela, že je blázen. Ale nebláznila, to jen zažívala spánkovou paralýzu. Znáte to? Zažili jste někdy úplnou, vědomou spánkovou paralýzu? Někde jsem slyšel, že se to týká asi čtyřiceti procent lidí, ale co já vím. Může být chvilková, sotva si ji pamatujete, může se to zdát jako součást špatného snu. A někdy… někdy to je naprosté peklo, jaké jsem kupříkladu já prožil 2. bžezna z pátka na sobotu. Pro ty, kteří nikdy neslyšeli o tomto přirozeném jevu, nechte mne vám odprezentovat, jak to asi probíhá. SPOILER ALERT: není to vůbec nic příjemného.

Ten víkend jsem nikam nešel. Příčinou byla jakási chřipka. To mohl být první impulz, když k tomu přičtu další potenciální spouštěče. Já totiž spánkovou paralýzu naposledy prožil někdy v pozdní pubertě. Protože jsem procházel mnoha životními změnami, určitě se ve mne nahromadil stres; 1) nová práce a neustálá školení 2) plánování stěhování 3) složitosti v rodinném kruhu a další maličkosti. To se nastřádá. Ale o tak otřesné vyvrcholení nahromaděného stresu jsem nestál. Tentokrát to totiž bylo jiné než co si pamatuji z puberty.

Tu noc jsem měl spoustu špatných snů, bylo mi fyzicky a, jak jsem již zmínil, i psychicky špatně. Neustále jsem se budil z jednoho špatného snu jenom abych upadl do horšího. Živé sny, živější než většinou. To byl další špatný signál. A pak, pak se to stalo, někdy kolem čtvrté hodiny ranní. Nejhorší na spánkové paralýze je to, že vaše vědomí je vzhůru, ale tělo ovládat nemůžete. A když říkám nemůžete ovládat tělo, myslím to doslova. Ležíte v poloze, v jaké se nacházíte v danou chvíli, většinou na zádech, a cítíte čirý strach. Mimochodem, spánková paralýza může za spoustu hlášení o obludách, únosech ufo a podoběm, nepochybuji o tom kvůli vlastním zkušenostem. Jako mladšího mne v paralýze cosi pronásledovalo a já se nemohl otočit. Tohle bylo jiné.

Pamatuji si, že sen to byl otřesný, plný výjevů jak z Carpentrova filmu. Částečně to byl sen lucidní, věděl jsem, že je potřeba se probudit. Ale když jsem otevřel oči do tmy pokoje, zmocnila se mě fyzická křeč a naprostý děs. Špatně jsem dýchal. Napadlo mne to až později - to nebyl strach, to byla samotná podstata strachu, co jsem cítil! Po možná patnácti vteřinách jsem konečně začal bojovat. A řeknu vám, bojovat s vlastním tělem, které kvůli jakémusi psychosomatickému bloku nelze ovládat je těžké. Napjal jsem se, jako bych se pokoušel zvednout a postupně dokázal zatnout zuby a krk. Snad jsem i chtěl křičet, ale nešlo to, hlasivky spaly, zatímco mou mysl probodával nepopsatelný strach z čehosi, co přichází. Smrt? Něco to bylo, něco konkrétního, ale co, na to si už naštěstí nevzpomenu.

Pak jsem si uvědomil, o co jde a opravdu začal zápasit. Trvalo to možná půl minuty, než jsem konečně spocený vylétl z postele. Třásl jsem se z nechutného zážitku, opravdu to chvíli trvá, než se z toho člověk dá dohromady.

A pak jsem se vítězoslavně začal smát, protože strach byl pryč. Byla to úleva, jako když máte spalující žízeň a napijete se chladné vody. Bylo mi krásně, vyhrál jsem, paralýza ustala. Dál už jsem tu noc nespal.

Takže, mou radou je se zbytečně nestresovat, netrápit se. Nikdy by mne nenapadlo, že to zažiju někdy znovu, však se tato paralýza označuje jako symptom puberty. Už nikdy víc, děkuji pěkně.

A co vy, čtenáři? Zažili jste někdy spánkovou paralýzu? Spousta lidí si myslí, že v tom jsou sami. Jedná se o odporný, ale přirozený zážitek. I tak přeji všem, aby se jim paralitický bubák vyhýbal!