Ach ta láska...

Ach ta láska... Z každé strany ji vidím... Každý den vidím minimálně tři zamilované páry, které se drží za ruce a smějí se spolu. Už mě nebaví být pořád na té straně, která lásku vidí, ale chtěla bych být na té straně, která ji prožívá... Všichni pořád mluví o tom, jak je láska hrozná a zároveň krásná, všichni o tom píšou knížky a písničky, ale jak si na to můžu udělat vlastní názor, když jsem byla zamilovaná pouze jednou a to ani nevím jestli můžu za lásku považovat? Proč dneska klukům zaléží jen na tom, jak holka vypadá, ale vůbec se nezajímají o to, jaká ve skutečnosti je? Nemělo by se přece posuzovat jen podle vzhledu, protože ne všichni jsou nádherní zvenku, ale spousta lidí je nádherným uvnitř... Myslím, že bychom si všichni měli všímat hlavně toho a ne jen té fyzické části, která je ovšem taky důležitá, ale přece není nejdůležitější... Nebo ano?