Odpusť, tati...
Odpusť, tati...
"Měl jsem Tě rád dcero".
Když jsem byla malá, vždycky jsem si přála, až přijdu ze školky, že mě ve dveřích uvítáš s otevřenou náručí, s úsměvem na tváři a řekneš
"tak pojď ke mně myšáku".
Nikdy se to nestalo...
Nikdy jsi mne nepřivítal s úsměvem, nýbrž se zamyšleným, až naštvaným výrazem...
Tvé oči se na mě nikdy nedívaly s láskou, lítostí když mě pokousal pes, ale se zlobou, že za to stejně můžu já...
vždycky říkal, že nechceš dopadnout jako tvůj otec...
Promiň, že to píšu, ale jsi jeho přesná kopie... Doufala jsem, že se to ode mě nikdy nedozvíš...
Promiň, vážně jsem musela, nezbývala mi jiná možnost...
Měla jsem tě ráda...
Odpusť mi, Tati...
P.S.:Věnováno osobě, která mi dává důvod myslet si, že jsem mu ublížila, i když o tom nevím.. Vím, že chtěl vždycky syna.. Ale.. Jsem jeho dcera.. I to by měl být důvod ke štěstí... Nebo alespoň k malému náznaku lásky...
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Je to smutný... ale bohužel jsou lidi co neumí dát ty pozitivní city někdy najevo... Je to smutný a pro člověka který hledá vlastní cestu v období dospívání je to potom mnohem težší... Možná tvůj táta skutečně patří mezi ty , kteří se za své city stydí.... Mezi lidi kterří si myslí že musí být pořát silní... Mezi lidi kteří být ve všem pořád nejsilnější, že ani nechápou že v tom je jejich největší slabost... Neboj se jednou určitě přijde den kdy slupka tvého táty spadne a bude hrdý na svou dceru... na dceru která krásně píše, která je určitě velice silná... ale snad pochopí, že potřebuješ i trochu vidět lásku... a vidět pod jeho drsnou slupku...
24.09.2007 20:44:00 | TerA
Víš...teď když si tohle čtu,je mi smutno,protože si dokážu představit jak trpíš...Dokážu si představit jak se musíš cítit,protože tohle já zažívám taky,ale jen když má můj otec v krvi dostatečnou dávku alkoholu.
Musíš být neuvěřitelně silná osobnost,pokud tohle trpíš.Já...vlastně tě obdivuju.Máš určitě velkou trpělivost.Já kdybych tohle zažívala vlastě si myslim že už bych doma nebyla.Utekla bych někam daleko...A bylo by mi jedno kam"
25.08.2007 20:45:00 | Anneli
Nedokážu si představit prožívat to co ty, a ani nechci. Vždy mám plnou hlavu slov, která dokážou pomoct. Ale teď, nemám co říct, protože vím že slova pomoci nemůžou, nemůže pomoci nic. To jaké rodiče máme, změnit nemůžeme. Můžeme změnit pouze to, jací budeme my. Možná si ani neuvědomuje, jak moc ti ubližuje, však jestli to dělá úmyslně, nestojí ani za jednu slzu, i když je to OTEC.
07.03.2007 21:51:00 | kEEp sM:!Le)
Psala jsem to po včerejším vyčtení všeho, co jsem kdy provedla podle něj špatného.... V tu chvíli jsem si přála zemřít.. Ale i přesto... Přesto všechno.. Ho mám moc ráda.. .x(
02.03.2007 22:31:00 | Saline A.
máš to strašně smutný, ale krásný... úplně sem se zastyděla, že si nevážim toho co mám...
02.03.2007 22:13:00 | lavignea