žena-ŽENA nebo žena-MUŽ

Sandře bylo kolem třicítky. Pracovala na vysokém managerském postě pro prosperující nadnárodní společnost. O peníze starost neměla. S osobním životem to ale bylo horší. Nemohla najít partnera. Ne snad proto, že by nebyla dostatečně atraktivní, to ona zase byla. Na seznamkách o ni byl velký zájem, ale z nápadníka se vždy vyklubal buď "pan slečinka" nebo úchyl. "OPRAVDOVÍ MUŽI už vyhynuli", posteskla si při pravidelné návštěvě kavárny svojí nejlepší (a vlastně jediné) kamarádce. "A ty jsi OPRAVDOVOU ŽENOU?" nastavila jí zrcadlo dáma u stolečku.

Co to ale je být opravdovou ženou? A co to znamená být opravdovým mužem? Proč dnes žije tolik lidí single? Proč přibývá rozvodů a ubývá svateb? Proč jsme všichni čím dál více chronicky nemocní a přibývá neplodnosti? Protože jsou nemocné naše vztahy. Rodinné, partnerské, přátelské, chybí zdravý vztah sám k sobě. Většina z nás se žene za kariérou a hojností. Ženy jsou stále více emancipované, vše zvládají samy, muže vlastně ani nepotřebují (si myslí). Muži rozebírají své problémy v Barber shopech (pro neznalé - jde o holičství, kde je mužům věnována zvýšená péče za zvýšenou cenu) častěji, než v hospodě se svým kámošem.

Proč žena-žena nebo žena-muž? Aby toho nebylo málo, rozlišuje se ještě muž-žena a muž-muž. Toto pojmenování se mi velmi líbí, je logické a pravdivé. Převzala jsem ho od Mudr. Jana Vojáčka, jehož rozhovor mě vedl k tomuto článku. A to ze tří důvodů - za prvé se mnou velmi rezonoval, za druhé z vlastních zkušeností mohu jeho slova potvrdit a za třetí v závěru nabádá všechny, zejména ženy, které sdílí podobný názor jako on, aby tuto myšlenku šířili. Takže šířím. A myšlenku čeho? Myšlenku toho, aby konečně byly zase ženy ženami a muž, aby byl opět pravý muž.

Každý z nás má v sobě vnitřní dítě, muže i ženu. Je to přirozené. Přirozené také je, že ty naše vnitřní koktejly jsou v různých poměrech. Takže někdo má více ženského principu a někdo mužského. Je to právě žena, kde by měl ženský princip podle přírody převládat. Proč to nefunguje? Všichni jsme byli nějak vychovávaní. Uměla vaše matka být skutečnou ženou, aby vám toto poselství předala? A co ti chlapečci, kteří vyrůstají pouze v ženské domácnosti, kdo jim předá ty "chlapácký věci"? A to teď rozhodně nemám na mysli věty typu "Kluci nebrečí," o tom pravý muž-muž není.

Je v pořádku, že po dlouhé době utlačování přišla emancipace žen. Je v pořádku, že máme všichni stejná práva, všichni si zasloužíme stejný respekt. Je ale v pořádku, aby žena měla stále pocit, že vše musí zvládnout sama? Aby převzala roli muže a honila se za kariérou dvanáct hodin denně, zatímco její dvouleté dítě hlídá chůva nebo nebo ho "kojí" manžel? Je v pořádku, že zaštěká pes a chlap uskočí a nechá psovi napospas svoji přítelkyni? Nechtěla náhodou příroda, aby žena porodila dítě, postarala se o "teplo domova" a muž svoji rodinu zajistil a ochránil? Já vím, nežijeme ve středověku. A ani si nemyslím, že "ženská patří za plotnu". Zároveň si ale ani nemyslím, že ženská patří do fabriky, dítě do jeslí a chlap k televizi.

Máme všechno. Hojnosti je opravdu dost. Máme ale hojnost i ve svých srdcích? Mně osobně nevyšly dva vztahy, ze kterých vzešly (díkybohu za ně) dvě děti. Moje představa byla jiná. Možná by stačilo, kdybych tenkrát byla více ženou a můj manžel byl více mužem a vše mohlo být jinak. Možná taky ne. Vím, že je vše tak, jak je to pro nás všechny nejlepší. Jsem s tím smířená a vděčná, že mě to zavedlo na cestu poznání. Dnes už vím. Tenkrát jsem nevěděla.

Co nám chybí? Jak říká Mudr. Vojáček, chybí nám přechodové rituály. Zejména klukům, kteří se z chlapců mají měnit v muže. Dříve šel kluk na vojnu a bylo. Musel se o sebe postarat. Dnes se o leckterého hocha stará maminka ještě v pětatřiceti. A těchto mladých mužů, kteří využívají komfortu bydlení u rodičů přibývá. Nejsem pro zavedení povinné vojny, to ne. Ale přechodové rituály se mi líbí. Vymyslet pro naše syny takový rituál, při kterém prokáží svoji sílu a odvahu. Získají potřebnou sebedůvěru i uznání od ostatních mužů-mužů.

No a taky by bylo dobré, kdyby kluk vyrůstal se svým tátou (nebo jiným mužským vzorem, který ho bude mít rád) a ten by ho bral do přírody a učil ho dovednosti, které by muž-muž měl ovládat. A od tatínka by okoukal, jak se hezky chová k mamince, aby se on jednou choval zrovna tak hezky ke své ženě. Pohádka? Ano, ale není nereálná.

Pokud bude muž-muž, tak bude schopen poskytnout své ženě oporu finanční, emoční i fyzickou. A když bude žena finančně zajištěná, bude se svým mužem moci vzájemně sdílet své pocity a potřeby a ještě bude mít pocit, že je vedle svého muže v bezpečí, stane se snadněji ženou-ženou. A žena-žena si dovolí dělat věci, po kterých její duše touží, což ji bude naplňovat a ona bude moci kolem šířit lásku, klid a pohodu. Bude v souladu se svým ženstvím. Bude mít čas a náladu na děti. A bude se o svého muže starat, bude ho hýčkat, aby nabral novou energii. A on jí to bude vracet, takže vše bude v rovnováze.

To ale neznamená, že žena nemůže vydělávat peníze a muž uvařit večeři. Pokud žena odmala touží řídit autobus, tak ať to dělá. Pokud touží řídit firmu, ať ji řídí. Pokud je to ze srdce a ne z ega...

I křehká žena může pomoci roztlačit auto, ale pak se zase vrátí do své křehkosti. Muž může umýt podlahu, když je žena nemocná, ale pak se vrátí k mytí auta. Můžeme si vyzkoušet libovolnou roli, ale je dobré se vracet zpět k těm, které nám příroda nadělila.

Ženy, pojďme být pro naše muže ženou-ženou. Nechme je, ať nám přidrží kabát, odtáhnou těžký nákup, vymění kolo u auta. Důvěřujme jim, že se o nás dokáží postarat a mějme pro ně náruč otevřenou, kdykoliv ji potřebují. Tančeme, zpívejme, rozvíjejme svoji ženskou citlivost. Dovolme si být zranitelné. Dovolme si slzy. Dovolme si nevědět, neumět, nezvládnout. Dopřejme mužům být mužem-mužem.

A vy, pánové, vzchopte se. Všímejte si více naší krásy, než té své. Dobývejte naše srdce zas a znova. Nebojte se projevit své city, i to je chlapské. Buďte nám oporou v každé situaci. Neutíkejte. Neschovávejte se. A dávejte přednost štípání dříví před fitkem, je to víc sexy ;).