Smutný klaun

Asi k tomu mám nějaké úžasné nadání. Usmívat se. Stát tam v tom dešti, maskované slzy, úsměv na rtech.

Čekat pořád na nějaký zázrak, jak kdyby se měl stát každou vteřinou. Nepřichází. Žádný zázrak, žádné vysvobození. Pořád dokola ten stejný kolotoč, slet událostí, který vyvolává paniku v hlavě, žal a teskno. Postupem času jsem to přijal za své. Jsem to já, moje část, která nemá ráda úsměvy, lidi, pozornost a přesto po tom neskutečně touží. Touží být středem pozornosti, být obdivována, přijata taková jaká je.

Každá moje část touží po doteku, letmém, krátkém, vzrušujícím… a přes to, se vyhýbám očnímu kontaktu lidí, navazování vztahů a raději dál přetrvávám ve své zkostnatělé ulitě.

Sám.

Vím, že před sebou neuteču. Nejde to. Část mě touží být někým jiným s někým jiným. Ta druhá část má strach a přes to vím, že bych hořel mít tu možnost. S jistotou můžu říct, že nemám strach se zamilovat, ale strach z toho, že nebudu milován tolik jak bych si přál. Mám strach ze zklamání, i když vím, že ty k životu patří. Mám neskutečný strach ze samoty, že budu nikým v tom obrovském nekonečnu prázdných dní, beze smyslu a přes to vím, že jsem v životě těch smyslů pár už zažil.

Avšak, na každý pád, každé ráno nahazuji úsměv, i když je to těžké, předstírat pohodu a to, že mi nic nechybí.Pořád se nějakým způsobem snažím překonat ten smutek v sobě. Říkat si, že může být i hůř v téhle době, kdy lidé raději hledí do displejů svých telefonů než na lidi.
Zapadám do stejných škatulek. Vyhýbaje se pohledům a občas s vtíravou myšlenkou na radost, to že by mohla být nějaká radost po mém boku, pak spolu s ní se mi do hlavy vloudí obavy, strach z doteků a ze ztráty.

Nemohu se vymanit z minulosti, i když jiným radím aby za sebou zavřeli dveře a zpřístupnili si lepší budoucnost. Že to co bylo už nikdo nezmění, ale stále lze pracovat na tom co bude. Čím déle totiž budeme žít kdysi, tím méně budeme žít dnes. Tomu já věřím celým srdcem, protože je lepší být spolu než sami.
Proto si držím myšlenku na naděj, že se to zlomí dřív než já.