Znáš své hranice?

Linda svoji dceru milovala. Chtěla jí dopřát vše, o co si řekla. Dopřála jí dokonce i to, aby si malá Zorka na své mámě vybíjela zlost. Musí ji přece nechat projevit své emoce, jak se v příručkách výchovy píše. Co na tom, že do ní při tom kope a mlátí pěstičkami. Malé kopanečky od malé Zorky se daly snést, silnější kopance od silnější Zory už ale bolely. Zorka přichází do puberty a má pocit, že má tu nejhorší mámu na světě. Lindě dochází trpělivost a neví si rady. Výchova bez hranic. Závěr? Dítě nešťastné, rodič nešťastný...

Každým rokem vyhrávala titul zaměstnanec roku. Andrea. Z kanceláře odcházela vždy až ve chvíli, kdy měla svoji práci dokončenou. Zůstávala tam často přes čas a sama. Šéf si toho byl vědom a postupně ji začal prací zahrnovat víc a víc. Ukládal jí úkoly, které měli plnit její spolupracovníci, protože měl jistotu, že Andrea to zvládne. Nezvládla. Zatímco její kolegové jsou teď doma se svojí rodinou, v kině, na hokeji nebo s kamarádkou na kafíčku, Andrea leží v nemocnici. Nemocnice jsou plné zaměstnanců roku...

Josef byl vzorný manžel. Pro svoji ženu by se rozkrájel. A tak se krájet začal. Každý den chodil do práce, kde ukrojil velkou část své energie. Cestou z práce nakoupil, doma poklidil dům, uvařil večeři. Když si chtěl večer chvilku odpočinout, přispěchala ženuška "Máchalová" a Josef šel malovat byt, hrabat zahradu nebo jel se svojí Máchalovou do nákupáku, neb nutně něco potřebovala. V době zamilovanosti se obětoval rád, jak ale jeho manželka ztrácela punc novoty, začal mít divné pocity. Jenže je tam nechal. Tam hluboko uvnitř sebe. Nikdy neřekl, že se mu něco nelíbí, že by si to přál jinak, že už takhle žít nechce a vlastně ani nemůže. Jednoho večera, když byl hodně unavený a žena na něj křičela, že je línej a nic pro ni neudělá se konečně vzepřel. Vzal do ruky nůž a ... s bolestí, bezmocí a nasraností v očích se stihl včas vzpamatovat a rychle ho zase odložil. Odešel. Nikdo neví kam...

Robin byl úplně jiný než jeho bratr Robert. Robert si uměl života užívat a když se dostal do problémů, věděl, že ho Robin vždy vytáhne. Robin pomáhal, i když vlastně nechtěl. Je to přece jeho brácha a rodině je správné pomáhat. Jednou v noci Robert svému bratrovi opět zavolal, že mu došel na dálnici benzín. Robinovi se nechtělo, intuice mu také radila zůstat, přesto Robin vstal, oblékl se a s kanystrem v kufru jel zachraňovat svého bratra. Té noci začala jeho těhotná manželka krvácet. Vzbudily ji křeče v břiše, přestože termín porodu byl až za měsíc. Okamžitě volala manželovi, ale jeho telefon začal vyzvánět na jeho nočním stolku. Do nemocnice ji musela odvézt rychlá...

Přehnané? Vůbec ne. Kolik z nás umí opravdu správně používat slovo NE? Jak moc dobře si dokážeme udržovat své HRANICE? A jak moc dobře je dokážeme nastavovat našim dětem? Miluji respektující výchovu. Sama se ji snažím praktikovat. Pokud ale dítě kope do sedačky řidiče a vedle sedí rodič, který tomu jen přihlíží, nejedná se o respektující výchovu. Postrádám tady respekt k panu řidiči. Rodiče v dnešní době se často chovají s respektem ke svým dětem, ale zapomínají na respekt sami k sobě a svému okolí. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Nastavujme zdravé hranice našim dětem, dokud je ještě čas. Nastavujme zdravé hranice našemu šéfovi, dokud je ještě čas. Nastavujme zdravé hranice našim partnerům a přátelům, dokud je ještě čas. A především - uvědomme si, kde jsou hranice naše, abychom se cítili komfortně a ty si udržujme a chraňme. Dokud je ještě čas.