Propast

Propast.
Zdá se mi, že lidstvo balancuje na její hraně.
Hodnotit však hodlám, současné počínání krizového štábu a vlády.
Tato vynakládá obrovské mnohamiliardové náklady na boj s koronavirem.
Mnohonásobky toho, co v běžném stavu.
A vynakládat i nadále bude muset.
Všechny tyto systémy byly nastaveny tak, že část lidí do systému přispívala svými odvody z podnikání, ze zaměstnání a nebo toto hradil za osoby nevýdělečné stát.
Nyní, tuto roly, na sebe přebral kompletně stát.
Ale stát neni sám o sobě výdělečný subjekt.
Je to jen správce vybraných prostředků z průběžných příjmů.
Není to ani banka, která může půjčovat, sanovat.
Ale má pod sebou řadu mechanismů a pravomocí, jak toho dosáhnout, třeba za pomoci České národní banky.
Vydá obrovské množství nového ničím nekrytého oběživa do systému.
Tím devalvuje hodnotu koruny.
Toto lze sledovat na vývoji kurzu měn.
Hodnota koruny během měsíce klesla ze zhruba 25 na 29 korun k Euru.
K tomuto, je nutné si uvědomit, že i státy Evropské unie mají podobné problémy.
Čeho se však děsím, je počínání vlády k sanování škod podnikatelům, firmám, průmyslu.
Ač sám podnikám a samozřejmě bych odškodnění přivítal, nelze toto chápat jinak, než jako nevratný dar.
Ale stát se rozhodl pomocí jakéhosi Kurzarbeit sanovat i nadnárodní firmy, turistický ruch, pohostinství, letectví.
Zpozorněl jsem, když si toto počínání chválil zástupce podnikatelů, bývalý dlouholetý člen (1978 až 1989) a předseda KSČ, člen OF, člen ODA, neúspěšný kandidát na prezidenta, pan Dlouhý.
Co je dobré pro něj, musí být bohužel špatné pro stát.
V tomto hodnocení platí jednoduchá rovnice.
V čem tedy stát dle mého názoru chybuje?
V nabídce sanování odvětví, které nemají šanci přežití.
Prodlužuje tak jen jejich neodvratitelný exitus, za obrovských nákladů.
To, že například zanikne poptávka po leteckém průmyslu, je už nyní jasné každému.
To, že se bude prodávat podstatně méně vozidel, motocyklů, letadel asi taky.
Turismus utrží obrovskou ránu.
Na obranu, silnice, rozvoj, vědu, školství, policii budou jen velmi malé, nebo žádné prostředky.
Celý stát, podnikatelé, občané se budou nuceni přizpůsobit této nové situaci a výzvě.
Ti kdo vyráběly auta, budou dělat silnice, jiní co létaly letadly budou jezdit tramvají, ti co ubytovávali budou dělat v zemědělství.
Je prostě nutné vymyslet jakýsi Marshallův plán obnovy Českého státu.
Vynakládání finančních prostředků do v smrtelné křeči se zmítajicích odvětví, nedává žádný význam.
Jen populistický.
Toto je obrovské nebezpečí současné vlády, která by si jako by neuvědomovala rozsah následků této krize.
Příkladem může být třeba Itálie a i Anglie, kde nepřipojují starší pacienty pro statisticky veliký předpoklad jejich neuzdravení.
A pro co bych tedy byl já osobně?
Pro cílenou pomoc občanům, kteří ji prokazatelně a ne tabulkově potřebují.
Je opět nutné si uvědomit, že o co více prostředků dáme kupříkladu do automobilového průmyslu, o to méně zbyde právě pro ty občany.
Je to strašně kruté, ale naprosto nezbytné.
Jinak se stát obrovsky zadluží na řadu dalších generací.
Hrozí i ekonomický krach státu.
Ve své předpovědi vývoje zhruba před měsícem jsem odhadoval propad 1,5 bilionu.
Už nyní vláda přiznává, že v pololetí bude dluh okolo bilionu korun.
A to při tom nezačala se slíbenou sanací existujících firem i podnikatelů.
Nepředkládám nic optimistického, jen reálný pohled do budoucnosti, kterou možná můžeme ještě trochu ovlivnit.
Každý by měl začít u sebe a uvědomit si realitu svého dalšího působení v daném oboru.
Prostě spousta pracovních míst zanikne.
Nebudou potřeba.
Proto se přimlouvám, žádejte o podporu a ne prodlužování euforického a přitom exitujícího podnikání.
To jen prodlužuje neodvratitelné.
Předpokládám, že jak se bude ekonomika postupně mátořit, najdou si zaniklé obory zase své místo na slunci.
Ale nyní jich bude celá řada k nepotřebě.
Toho, kdo mně jako podnikatele zastupuje, tedy pana Dlouhého, vidím jako velkého škůdce právě pro ně.
Ne teď v krátkodobém výhledu, ale do budoucna určitě.
Sanujme sanovatelné a co už hoří moc, nechme sfajrovat.
Ono to stejně tak dopadne.