Špína

Viděl jsem velice zajímavou věc. Já ji vlastně neviděl. Vidím ji stále. Celý život sem ji měl před očima, ale uvědomil jsem si to až nyní.
Viděl jsem Špínu, která bojuje proti Špíně. Abych pravdu řekl, je to velice zajímavý pohled. Špína, která bojuje sama proti sobě. Zvláštní to věc. Není to trochu nelogické? A přitom se ta Špína neustále vystavuje jako skvělý výplod dnešní společnosti, dnešní doby. Moderní výplod estetického, logického, vědeckého, mravního, společenského myšlení a vědění. Jakési obecné pravidlo, které platí. Jak ale tedy může bojovat sama proti sobě, když je tak kultivovaně společenská? Blecha proti bleše, tygr proti tygru, člověk proti člověku, Špína proti Špíně. Nejvíc by mě ale opravdu zajímalo kdo vyhraje. Zatím je boj poněkud vyrovnaný.
Zkusme si nastínit možnosti výsledku boje. Když vyhraje Špína, Špína bude poražena a tudíž Špína vyhrává. Když ale Špína prohraje, vyhrává Špína a Špína je potupně poražena. Abych pravdu řekl, jsme opravdu zvědav.
Vypadá to ale na dlouhý boj. Nejsem si jist jestli se vůbec kdy dočkám jeho konce. Třeba se ho ani nedožiji. Je taky možné, že se konce dožiji, ale už mne nebude zajímat. Jestli se mě ptáte, komu fandím a komu držím palce, tak odpovím, že nikomu. Je mi zle jen na to pomyslím a to to mám každý den před očima. Já se to snažím nevnímat a docela se mi to daří, ale někdy tento usilovný boj prostě nejde přehlédnout. Špína proti Špíně. Vždyť už jen ten název zavání filosofickou myšlenkou a pokud se nepletu, filosofické myšlenky bývají i nekonečné.
Je to zkrátka Špína proti Špíně. Vítěz je jen jeden a mě se nad tím ale nechce přemýšlet. Radši půjdu dál. K jinému ringu, nebo raději úplně ven. Na vzduch. Do přírody mezi zpívající ptáky a kvetoucí rostliny plné sytých barev. Pryč od toho všeho. Pryč, pryč a pryč. Už to začíná být i trochu smutné.
Zanechám Špínu a Špínu, ať si spolu bojují až do smrti. Já s tím ale nechci mít nic společného a tak jdu pryč. Jdu pryč a loučím se s Vámi se všemi. Sbohem