Komunikace

Komunikace.
Je to vlastně druh cesty, jak sdělit svoje pocity, vize, umění, schopnosti.
Lze je dělit na verbální mluvené a nonverbální tedy řeč těla.
Komunikace není vázána jen na člověka, ale používají ji mezi sebou i zvířecí druhy třeba k námluvám, zastrašování, vábení, radosti i smutku.
Člověk má tu výhodu, že může využít mnohem více prostředků.
Může sdělovat věci v malbách, hudbě, tvorbě krajiny, pantomimě, mimicky.
Lze komunikovat chemickými vzorci, vůní, geometrií tvarů, matematikou.
Důležité je si uvědomit, že většina dobrých řečníků používá současně řeč těla i mluvený projev.
Vážnost dodávají dikcí, přechodem hlasitého do tichého projevu.
Pomlkou, rychlostí.
Jen málo výřečných lidí má však co sdělit.
Naopak je mnoho těch co hovořit krasopisně nedokáží, a přitom toho ke sdělení mají mnohem více.
Píší do not, vymýšlí nové substance, léčí, hasí požáry, vaří, malují, tvoří plány měst, letadel, raket, aut, motocyklů.
Komunikace je jedna z nejhezčích a nejdůležitějších činností člověka.
Viděl jsem údajně nejhezčí cestu, tedy komunikaci světa. Transalpinu v Rumunských Alpách. Její projektanti nás provedli přírodní scenérií ohromné krásy.
Viděl jsem obrazy slavných malířů v galeriích, na freskách, v kostelích i chrámech.
Procházel jsem se po hradech, zámcích, parcích.
Splouval jsem i řeky, viděl moře i oceán.
Viděl jsem krásu klidné hladiny, vlnky, běsnící živly, prudce tekoucí všeberoucí proud.
I slunce dokáže svítit, žhnout, sežehnout, v mracích i nocí se ztratit.
Velryby, zralocii delfíni komunikují ve vodě na mnohakilometrové vzdálenosti.
A my to někdy nedokážeme s kamarády, partnerem, v práci, rodinou.
Ach jo.