Na něco jsi zapomněl...taky otrokářská mrcha chichichi... naučili nás makat, dřít na svém kousku země, abychom zapomněli na celek...zotročila jsem sebe, manžela i děti a když si svobodný duch jednou za čas "dovolí" ...je hned ouvej chichichi, dyť máš v podstatě pravdu synečku posrali jsme co se dalo...ale máme naději Jiří ... ony ty děti, už nam to tolik nežerou :) ...já věřím na víly a jo a jo!!!
29.06.2020 07:49:31 | Malá mořská víla
Možná takový text je jakýsi únik. Jen tak si zašermovat na chvíli se svou myslí, vrýt jí do rozhalenky svoje Z, její rapír odhodit nonšalantně stranou, něčeho se zbavit, ulevit si, ....... pak se zas zvednout, oprášit kalhoty a třeba dokosit zahradu, prořezat suché větve, natrhat třešně ........... cokoliv. Nelze to tlačit do formiček a obsáhnout všechno a všechny. Myslím, že se jedná o proces, při kterém jsme zapomněli poslouchat „sami sebe“, protože jsme podlehli omylu, že správné je poslouchat někoho jiného a zoufale toužíme po tom, aby nás taky někdo slyšel. Občas se stane, že se zaslechneme, leč často nepochopíme a dějí se věci milé či nemilé, hrozné či fantastické. Dostat se z toho kruhu není vůbec jednoduché, práce na víc než jeden život. A synchronizovat se tak, aby to v jednom časovém období docvaklo všem, už je vůbec utopií. Důležité je však vědomí, že to přesto jde. Možná, to že to jde tak blbě, má taky svůj důvod. Zázrak totiž nikdy netrvá věčně.
P.S.: Nějak mi to od tebe nesedí, jako vážně. Spíš jemně nadsazeno, takové odfrknutí. No ale co já vím, jen z přebírání textu, dokonce mám pocit, že tato má reakce je zde nepatřičná. Něco jako trousit bobky do pistole, protože kdo vlastně jsem? Nejsem filozof ani mentor, jenom ženská s trochu prošlou záruční lhůtou a dneska jsem byla taky máma barakuda, pan prdítko, kulaťoučká černobílá slepice wyandotka, krásně slzičkovitě kropenatá a popelila se za pletivem v kurníčku a pak jsem asi deset minut stála před výběhem kočky bengálské a dělala na ní čičí a ta číča na mě házela kakáč. Uzenáč :O)
28.06.2020 23:54:36 | Tichá meluzína
Podle mne autor příliš širokým záběrem sebereflexe nestíhá jít do hloubky jednotlivých segmentů téma úvahy a to jej vede k jednostranným a rychlým odsudkům. Navíc dost zjevně sleduje stanovený cíl, tedy vyjádřit nelichotivé /záporné/ stanovisko. Úvaha by měla mít otevřený konec pro zamyšlení čtenářů s tím, že autor navrhuje a vyjadřuje možná /vstřícná/ řešení.
Já osobně mám docela radost, že zatím, slovy autora, se ze mne nestal "chamtivej, perverzní, sobeckej, zabijáckej, úchylnej hajzl co touží po moci..."
28.06.2020 15:11:56 | Lesan
Enigmane,
děkuji za tuto Tvoji úvahu, chceš-li si přečíst moji reakci na ni, prosím, tu:
https://www.liter.cz/ostatni-ostatni-867753-cist
Hezký den :-)
28.06.2020 13:44:33 | Helen Zaurak
...říkáme si rádi, že jsme jako lidé lepší...ale jako opice jsme v mnohém horší než opice...;-)
28.06.2020 11:11:21 | Marten
nejsme ani vyspělejší už vůbec moudřejší jsme destruktivní a láska ? toužíme po ní ale vlastně jediný co chceme je ovládat ty druhé žvaníme o svobodě a přitom nám vyhradili jen plochu s elektrickým ohradníkem zapomněli jsme kým jsme a proč jsme tady indiáni jsou jedni z posledních kteří žijí v souladu s přírodou ale nakonec je taky tedy část oblbli kořalkou technikou zabrali jim zem a i dnes je vraždí kolik zůstalo šamanů kolik ještě zabijem zvířat pokácíme lesů je to furt dokola vůbec jsme se nikam jako lidská rasa neposunuli i když si myslíme jak o moc jsme vyspělejší než v minulích dobách,staří mayové nepotřebovali složitou techniku ani jiné vyspělé kultury před námi a přesto věděli víc ...
28.06.2020 10:27:53 | xoxoxo