Stažené obličeje nedaleko stavebnic

Útrpný výraz chlapců odhadem mladších žáků. Netřeba toliký údiv.

Teplota v posledních dnech láme rekordy. Uplynulý týden, nebyly teploty níže těch tropických.

Mladíci mají stažené tváře v bolestné grimase, po ukrutně namáhavém tréninku v kopané. Svou významnou či rozhodující roli sehrálo spalující všudypřítomné vedro.

Při bližším pohledu mají hoši zarudlé mapky na obličeji, přičemž co se mimiky týče, poměrně nezvykle často zvedají svá řídká zlatavá obočí.

Dlaně si přikládají přímo na oční oblouky, ve snaze ulevit za pohledů svým toho dne těžce zkoušeným očím.

Je snadno rozpoznatelná těsná blízkost hranice. A pak že je nuda jenom v Brně.
Atmosféra či duch místa mi připadá do detailu stejný v Opavě, Bruntále, Krnově či Rýmařově.

Táhlá, dávící, všeobjímající nuda, vzduch prošpikovaný krátkými často omílanými dialogy, věty vystavěné z několika málo slov.

Na souvětí anebo rovnou špalky textu, herecky řečeno, můžete klidně zapomenout.

Jednotlivá slova degenerovaná místními úpravami. Anebo zhodnocená?

Slovní zásoba je nekompromisním, národnostním, vyjadřovacím mixem po Němcích, Polácích, Slovácích i Češích.¨

Vyjadřování poznamenané tím, kdo se v daném období, zmocnil tohoto cáru území.
Místo v osrdí Evropy, co bylo bezpočetně krát porobené, ponížené, znásilněné.

Region, přes nějž se hnaly tsunami vojenských hord, který byl spoutáván církevními nařízeními i těmi od vrchnosti.

Hle, místo utlačovaných.

Půda obehnaná v posledních desetiletích stovkami stavebnic z barevných panelů.

Koho by v centrálním městě zajímaly osudy náplavy lidí zcela bez anebo jen chatrnými kořeny?

Nabývám dojmu, že snad jen patina sprostých náleven jaksi tlí a zůstává jako memento.

Ani složení, typologie návštěvníků.

Sedím vedle Parkhotelu, který se o sametové změnil jen nepatrně.

Odpudivý antracitový brizolit, rozpukané parkoviště s hlubokými, nezhojenými ranami způsobených nekvalitním složením směsí ale i drsnějším podnebím.¨

Evergreen v podobě opilých cyklistů, kteří v těsných kombinézách po štrece odpalují jednu cigaretu od druhé.

Vida je „sportovce“

Psů, těch je o dost víc než tehdy

Mladší lidé nechtějí břímě na krk. Jen taková, která považují za únosná
Bude to znít poněkud nepohodlně, avšak místo dítek si nejeden mladý pár volí psí mazlíčky.

Ti ostatní druhdy flirty i opilecké koníčky

Dívky, ty zde máme pěkné

Oproti dávné minulosti dívky neváhají mít na opálených stehnech obrovská tetování.

Jdou nato zostra, na ostro inkoustem ni henou

Tak, jak se v tomto kraji nejde daleko pro sprosté slovo, a přežití bývá odvislé od sociálních dávek, asi nepřekvapí to, že si dívky zajišťují přijatelnější životní úroveň intimními kontakty za úplatu.

Smířlivě pohlédl na v pořadí druhé a opět podměrečně natočené pivo a mocně si odkašlal.

Po chvíli se nadto přece jen odhodlal, že míru piva bude tentokrát reklamovat.

Těžkými kroky, na ztvrdlých okrajích chodidel, zamířil rozhodně za obsluhou.

Už z dálky viděl, že původně dokořán otevřené dveře, jsou nyní pevně spjaté z veřejemi.

Nejprve musel mírně odstoupit, pak uchopil za kliku, aby rázně otevřel.

Klika však ani po stisku, neumožňovala pohyb dveří.

Vztekle pohlédl na horní prosklenou část dveří.


Zde však nelezl jen fixem napsaný vzkaz:

„Ubytovávám klienta, přijdu za deset minut“