Víra života, fanatismus smrti

Nejen její účastníky zasáhla nedávná tragédie v Hílle. Přes jedno sto mrtvých a na dvě a půl sta zraněných.

Není pravda, že každý má své zlo, o které se nemůže podělit, protože stejně jako dobro jednotlivce může přinést prospěchu více lidem, existují zla, která zasahují nás všechny. Násilí plodí násilí, krev plodí krev, smrt plodí smrt a pomsta plodí pomstu. Války, holocaust, genocidy, bratrovraždy válek občanských, krevní msty - toto všechno jsou prostředky, jimiž je člověk zkoušen, ale položme si otázku: je člověk zkoušen, aby dokázal Bohu, jak dobrý nebo jak špatný je? Či si z vlastní vůle sám ukládá zkoušky jako důkaz, jímž by Boha popřel? To je základní téma polemiky mezi věřícím a nevěřícím.

Podle jedněch se kdysi objevil Bůh a stvořil Vesmír, Zemi a život. Zemi obydlel lidmi se slovy: „Zde jsou mé zákony, jimi se řiďte.“ Podle druhých je však Bůh vytvořil, aby je lidé porušovali. Bez zla by nebylo dobro a bez dobra zlo. Bez zákonů by neexistovala hranice mezi dobrem a zlem, která je už tak tenká a často splývá.

Mezi oběma stranami postupně vznikaly různice, které v různých obměnách přetrvávají dodnes. Věřící a nevěřící mezi sebou měli hádky, z nich vznikaly konflikty ústící v boje, ve války a v hromadné masakry. A proč? ptám se. Proč musely desítky, stovky, tisíce a později i miliony, v budoucnu možná i miliardy, umírat, topit se v krvi svých blízkých a bědovat nad osudem svým jejich i osudem celého světa?
Jen z toho důvodu, že si jedni i druzí mysleli, že mají pravdu. A skutečně, ti i oni ji měli. Každý z vlastního pohledu, neboť ten, který věří ve svou pravdu, se nenechá přesvědčit, že pravdu nemá.

Víra je však silná zbraň, i když ne ultimativní, aby potlačila nevěřící, o což v historii nesčetněkrát usilovala. Ač nevěřících zbylo celkem hodně, těch, kteří věřili, jich bylo málo, a proto se počali různit mezi sebou. Vznikaly další skupiny lidí, kteří věřili, že zrovna jejich názor je ten správný. Rozdělili se na východ a západ. Lidé východu však nehlásali svou pravdu za každou cenu, ale podobou nenásilnou, jež jim byla vlastní. Naproti tomu lidé západu vytvářeli své vlastní verze Nejvyššího, v něhož by mohli věřit. Zeus, Jupiter, Bůh, Hospodin, Jahve(Jehova), Alláh na jedné straně(to všechno jsou jména nejvyšší tvořivé i ničivé síly, jen v obměnách), Brahma, Šiva, Višnu, Budha, šinto a jogínství bez model a bohů.

Jakmile byla hrozba nevěřících potlačena, začali lidé příslušející k různým Nejvyšším nazývat nevěřícími ty druhé a nová žeň smrti mohla začít. Mnohé skupiny měly vlastní proroky vystupující ve jménu Nejvyššího. Někteří podporovali zápal a zvyšovali tím obrátky násilí. Jiní byli šlechetní a svou obětí se snažili vykoupit mír. Mír mezi všemi: mezi křesťany, později katolíky a protestanty, mezi židy, mezi muslimy. Avšak i přese některých mírotvůrců snahu byli psi války puštěni ze řetězu, aby mohli plenit ve jménu víry. Co je však víra víc, než umění vyvolat slepou loajalitu a fanatismus v podřízených.

Každý pohár, který se naplní po okraj, by měl postupně začít přetékat, ale pohár zápalu v obhajobě jakéhokoli myslitelného, ať sebevíce nelidského násilí, je beze dna. Proto nemůže být pravda, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému, neboť je-li to pravda, je Bůh krutý jako sám ďábel. Proč by jinak člověka stvořil, aby mezi sebou vedl války a postupně tak vyhlazoval ‘boží pokolení‘? Krom hrůz páchaných na příslušnících jednotlivých náboženství příslušníky jiné víry je zvláště dnes stále oblíbenější takové štěpení ve víře, že muslim zabíjí muslima, žid žida, křesťan křesťana. A pro co? Pro moc. Pro moc, jež plyne právě z víry a která je schopna věřící proměnit v zapálené, ničeho se neštítící fanatiky, schopné nejhorších činů včetně toho, že ‘bratr vraždí bratra‘.

I když Bůh dal zřejmě člověku moc proto, aby ji využil, musel vědět, že ji nebude využito jen ke konání dobrého, nýbrž i ke konání zlého. I přesto tak učinil. Z lásky, z nenávisti, z touze po pobavení? To ví jen on sám. V jeho víře však zahynuli mnozí, jimž však nebude vrácena krev do žil, aby mohli znovu povstat a žít.

Jednou však může se stát, že pohár pojímající všechnu nenávist, násilí, smrt, krev a pomstu přeteče a všeplodící násilí stane se vlastní zkázou.