Údiv, Zlatý slavík, Rouškaři, Doba

Údiv.
Povolební výsledek je rozparcelován.
Vzpomenu si na rozezlení vzniku koalice mezi ODS a ČSSD za vlády Klause a Zemana.
Prý to nemohlo být funkční.
Nyní se strany v souboji o moc dohodnou s kýmkoliv a zdá se, že to nikomu nevadí.
Jako příklad uvedu Vysočinu, kdy Piráti, ODS a Starostové pro občany, KDU-ČSL, ČSSD a Starostové pro Vysočinu vyšachovali hnutí ANO.
Kladu si otázku, zda je reálná funkčnost tak protichůdných a mnohačetných uskupení, jako je třeba výše uvedené.
Možná ještě vzniknou uskupení daleko absurdnější.
Touha po moci volá: pomóc, pomóóc.
Uvidíme jaký Czech guláš nám bude uvařen.
Hlavně, aby to bylo ku prospěchu lidí!!!
Ale to v proklamacích hlásají všichni.

Podle reakcí účastníků se zdá, že volby dopadly jako anketa Zlatý slavík.
Vyhrál ten, koho volila menšina a ty, které si přála většina různě diskvalifikovali, jako třeba Ortel
A nebo hlas voliče z časopisu, se počítal odlišně od posluchače rádia atd.
Nebo snad podle stupně vzdělání, kdy základní má půl hlasu, střední tři čtvrtě, odborné celý, vysokoškolské dva?
Nebo je klíč podle zadavatele sčítání?
A víte jak to dopadlo s tou anketou?
Nakonec tu šaškárnu tak znevěrohodnili, že ji sami pořadatelé zrušili.

Doba krachujících pivovarů.
Doba, kdy se nesmí zpívat.
Doba, kdy se nesmí sdružovat.
Doba nebetyčného zadlužování.
Doba, kdy se nesmí volně dýchat.
Natož kýchat.
Doba, kdy nesmíš na návštěvu do nemocnic.
Doba nedocházky do škol.
Doba hojnosti.
Letů do vesmíru.
Doba bez kultury.
Doba nezájmu.
Doba samoty.
Doba pro psaní.
Doba pro četbu a vzdělání.
Doba pro úklid.
Doba pro přemýšlení.
Doba pro sebevraždu.
Doba pro cestu do lesa.
Doba
Dojebaná doba.
Ta už byla.
Za války.
Tak si nestěžuj a jdi.
Dokud ti nad hlavou nelétají kulky.
Dokud je na "Západní frontě klid"



Omezování mi vadí. I roušky nemám rád. Ale kdo jo. Nicméně není od věci slyšet lidi z první linie. Sám nevím co je správné. Kdy je povýšena ekonomika nad životy. Co bude s těmi co vlivem okolností zkrachují. Co bude s rodinami těch, kterým někdo odejde. Strach je špatný rádce. Moc těžká doba. Nejinak je to v celém světě a těžko to u nás může dopadnout jinak. Potřebujeme optimismus, který je lékem. Laická veřejnost čerpá z podivných novinářských zdrojů. Novináři jsou pro atraktivitu článku ochotni překrucovat a lhát až se hory červenají. Podobné je to s výsledkem krajských voleb. První dostal přes 600 tisíc hlasů. Druhý 300. Třetí 190. A vítězně je deklarován ten, kdo nezískal ani to. Marně pak přemýšlím nad smyslem voleb.
Jako teď marně přemýšlím jak se chovat pro období, z kterého mám strach.
Možná by bylo dobré svěřit moc do rukou opozice, která má na vše recept, připravená opatření a ví jak z toho všeho ven.
Třeba je to pravda.
Pravda na kterou čeká celý svět.
Kdo ví?