Bankrot

Bankrot
To je to k čemu mílovými kroky směřujeme v bláhové naději, že se nás to netýká.
Stát postupně odškodňuje či sanuje ty, co nejvíc křičí nebo za ně kdosi lobuje.
Zdá se to pochopitelné, solidární i potřebné.
Je však nutné si uvědomit, že každou takto vydanou korunu musí někdo vrátit.
Pro příklad můžu vzít současnou situaci vlekařů. Stát počítá s jednou miliardou na měsíc pro vlekaře.
To znamená, že každý občan musí na tyto dát 100,-Kč.
Ubytování je sanováno takovým způsobem, že se dle sdělení předsedy ubytovacích kapacit hotelů a pensionů provozovatelům nevyplatí i pro nízko očekávatelný zájem tyto otevírat.
Státní dluh před pandemií byl 1,7 bilionů.
Během roku 2020 dluh naroste o 600 miliard.
V dalších letech se počítá s prohloubením o dalších 700 miliard korun.
To bude již státní dluh atakovat tři bilióny korun.
To znamená, že na každého občana bude dluh činit 300 tisíc korun.
Bez úroků samozřejmě.
Stát nedělá nic jiného než, že tiskne další a další peníze.
Bez jakéhokoliv krytí.
Stát není bankou i když jednu Českou národní vlastní.
Ale tu už její guvernéři stihli od všech zlatých zásob vyrabovat.
Ale ani tyto by nestačily na krytí těchto prostředků.
Oproti tomu mají střadatelé, tedy občané uloženy prostředky v podobné výši.
Tak jsou tyto tiskem nových devalvována.
Nikde ve státní zprávě nevidím sebemenší reflexi k uskromnění.
Naopak se rozdává, jakoby byl měšec nekonečně objemný.
Státní zaměstnanci "pracují" na home Office a plat berou 100%
Učitelé, vojáci, zdravotníci, policisté dostanou navýšené mzdy.
Ekonomika jede stěží na 30% ale rozdává se jako by jela na 150%.
Podle mého názoru je nutná změna v myšlení, druhu podnikatelských směrů.
Mnohé zanikne, jiné se zrodí.
Podporujeme potřebné a to co má naději.
Nepotřebné obory musí najít nové směry, zájmy a nebo zaniknou.
Jejich podpora oddaluje konečnou agónii.
Beru abnormálně nízký invalidní důchod.
Díky tomuto jsem omezil veškeré výdaje na minimum.
Zásadně si nepůjčuji, ale kdo by mi taky půjčil.
Piju neupravenou vodu z místního rybníka.
Topím, až když je opravdová zima.
Auto mám z roku 2000 a kupodivu stále jezdí.
Sušíme houby, zavařujeme ovoce, máme slepice i králíky.
Taky něco záhonů a ovocných stromů i keřů.
Oblečení nosím do roztrhání a kupuji v sekáči.
Vše co mám si udržuji sám.
Nejsem nešťastný a žiju ve skromnosti.
Podobné uvažování bych rád viděl u politiků při současné situaci.
Vidím totiž pravý opak.
A přiznám se, že to pokládám za neuvěřitelné zvěrstvo.
Ale možná jsem to já, kdo je mdlého rozumu.
Kdo ví.
Můj pomyslný pásek moc utáhnout nelze oproti pasu, který by si dvacet cenťáků zasloužil.