Mužské slzy 1

Muž a slzy. Dva nesourodé světy současné společnosti. Zázrak, který jsem potkala ve svém vesmíru bytí.

Křižovatka tržné rány srdce a selhání chladného rozumu. Okamžik nebeské průrvy v mužském vědomí, do kterého násilím vteče ženskost lidství. Momentální vítězství podvědomé potřeby práva prožívat slabost na úkor pečlivě stráženého pocitu bezpečí a nezranitelnosti. Minuta zříceného světa muže do sametu vlhkosti na svých tvářích.

Toto zastavení v oknech Tvých očí je pro mě jedním z nejvzácnějších darů lidského života… podobně jako narození dítěte… či návrat z těžké nemoci zpět do neobyčejných obyčejných dnů… Neznám větší hloubku slz, než z těch mužských.

V roli matky jsem zvyklá na dětské slzy. Slzy bolesti, hladu, vzteku, vzdoru… V roli ženy jsem zvyklá na vlastní slzy. Slzy zoufalství, lítosti, dojetí…
Jako svědek slz muže nenalézám slova přirovnání k úctě, kterou cítím v tomto okamžiku… V jedné jediné vteřině se dotýkám hloubky v moři a nedohlédnutelných výšek hor. Pocit, který dusí svou utajovanou bolestí a udivuje mohutností tajemství při odhalování ženy v muži… Proces, jemuž se mužský svět staletí vyhýbal… proces, který nyní nekompromisně zraje v každém mužském rodě… dokud nevykvete v harmonii vzájemných světů lidství.

Každý hrnek člověka má trochu jinou příchuť… a přece si jsou podobné. Ty modré mužské hrníčky potřebují svou lžičku medu ženskosti… stejně jako ty červené hrnky žen potřebují svou lžičku soli. Sůl nad zlato. Bez ní bychom my ženy nezvládly to, co zvládáme. Uznalý chlap ví, o čem mluvím…
Muž bez lžičky ženského medu je hrnek života trpké chuti… jen málo žen zvládá tuto tekutinu pít celý život. Ale jsme zvyklé… tak snad jen ve snech a červené knihovně máme své citlivé muže s vlastní slzou na plátcích růže… s dlaněmi přikrývajícími naši vyčerpanost, přecitlivělost, nervozitu… Někdy některé z nás nezvládají setkání s mužem s velkým M – s mužem, který nalezl v sobě kousek ženy, o kterém sníme ve svých snech… a nakonec setkání v realitě někdy mineme nebo jako nezkušené holky jím opovrhneme… to je neodpustitelné (téměř).

Psychologický i duchovní vývoj ví své. Nemá smysl se bránit nutným změnám v mezilidských vztazích, v člověku samotném. Přišel čas dozrávání žen. Přišel čas, kdy mužský svět volá S.O.S. Čas, kdy žena hledá mužské slzy. Čas, kdy muž hledá bezpečí pro své otevření. Ženy… prosím… buďme vnímavé…

Dívám se do Tvých očí. Cítím vztek na člověka, který Ti tolik ublížil. Cítím vztek vůči ženě… já, žena! Cítím pochopení i odpuštění… to tření Tvých, mých, vašich světů… to je vlastně nutný životní koktejl, bez něj bychom nemohli být… BÝT. Chce se mi Tě obejmout, pohladit, utěšit. Tvá bolest mě však ochromuje. Je tisíckrát větší než ta ženská, kterou v sobě potkávám tak často, že jsem si už na ni zvykla a stala se mou součástí jako voda, vzduch, nákupy, vaření, žehlení…

Tak odpusť, muži, že Ti neumím být větší podporou… Však chci Ti tímto říct, jak moc si vážím Tvých slz, protože vím, že jsou jednou z nejdůležitějších součástí vztahu opravdové mezilidské lásky, lásky mezi mužem a ženou. Vážím si Tvých slz, protože jsou pro ženu vzácnější a hlubší než dětský i vlastní pláč… protože těmi slzami nevydíráš, neupozorňuješ… Svými slzami jen pokorně říkáš – cítím bolest, hlubokou bolest. Nic víc, nic míň. Stydíš se. Nechceš, aby tu bolest a zmatek v duši prozrazovala ta malinkatá mokrá zrcátka Tvého srdce. Nechceš ztratit svou společenskou pozici MUŽE, který chrání, zabezpečuje… který všechno umí, ví a dokáže.

Muži, snažím se Ti jen velmi neuměle říct, že opak je pravdou. Tvé slzy Tě dělají silnějším, než kdy jsi vůbec byl. Pravda, je to za cenu odhalení Tvé zranitelnosti. Ale odměna není malá. Ženy nutně potřebují vyléčit svoji povýšenost a hranou nadřazenost nad mužským světem. Bez Tvého ponížení, které je vlastně Tvým povýšením (což si zatím odmítáš přiznat), se ten ženský svět nevyléčí… a nedozraje ani ten mužský. Přišel čas zasít do mužství něhu slz a do ženství pokoru a úctu k muži. Bez vzájemného propojení v těchto ohledech nebude nikdo šťastný… a budeme dál splétat své teorie na historickém grafu vývoje člověka a lásky, pro kterou byl určen k životu na Zemi.

Děkuji, z celého srdce a duše děkuji, za vzácnou chvilku s Tvými slzami… Vážím si Tvé důvěry.