Generál Pavel by rád bránil

Musím si klást otázku zda mám připravit moji ženu, děti a vnuky na úprk před válečným konfliktem. Přemýšlím zda tento bývalý komunista a voják přísahající: Já občan Československé socialistické republiky, vědom si své čestné vlastenecké povinnosti, přísahám před bojovou zástavou věrnost pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou Československa.

Slibuji, že budu vojákem statečným a ukázněným, že budu důsledně a iniciativně plnit ustanovení vojenských řádů, rozkazy velitelů a zachovávat vojenské tajemství.

Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně, svěřené mi pracujícím lidem a připravovat se na boj, abych mohl na rozkaz prezidenta a vlády Československé socialistické republiky co nejlépe bránit svou vlast a její socialistický řád proti každému nepříteli.

Pro obranu socialismu jsem vždy připraven stát pevně v řadách ozbrojených sil Československé socialistické republiky po boku Sovětské armády i armád ostatních socialistických zemí v boji proti jeho nepřátelům a nasadit i svůj život k dosažení vítězství.

Tak přísahám!),
narozený v rodině vojáka a rozvědčíka špehující Nato, následně zřeknuvší se strany, aby mohl zastávat vysokou funkci v Nato má právo rozhodovat o našich osudech. To, že se války bojím je možná zbabělost a nebo taky uvědomění si rozložení sil. Při válce již neexistuje možnost svobodné volby, ale jen branná povinnost. Je otázkou zda se pak jedná o hrdinství. Věřím, že obyčejní vojáci válčit už z podstaty touhy po životě nechtějí. Plní jen ambice různých zájmových skupin a vyšinutých jedinců. Konečné důsledky válek vidíme snad všude okolo nás. Jsem pro nepříjemné vyjednávání a sdělení všech okolností válečného konfliktu. Takto předkládaná věc může vést bohužel k destrukci celého světa. Ukrajincům pomáhám finančně, moc tyto lidi lituji. Vím, že je to málo, ale alespoň něco. Taky vím, že jsem laik, ale zatím mám právo na názor. Bojím se o osud náš i lidstva. Hrdinů jsou plné hřbitovy.