Najebaná psychika

Najebaná psychika
Už vím, už tě znám, už tě mám.
Rozhodně té nevítám.
Nejdřív nemoc, pak úraz, ztráta práce.
Odchod rodičů, přátel.
Do života vstupuješ náhle s různou i hrůznou intenzitou.
Pak přišel covid.
Informační smršť negativních zpráv.
Neustále krmená "Flégry".
Ekonomický propad, realita invalidního důchodu.
Ztráta fyzické vitality.
Zdravotní a fyzické limity.
Neustále bojuješ.
Snažíš se vrátit na místo na startovní pozici.
A jdeš dál.
Krym, Donbas, Kyjev.
Válka v přímém přenosu.
Jsem senzitivní.
Sdílím utrpení.
Ač nejsem přímou součástí dění, trpím jako bych byl.
Moje bolest není o mnoho menší než válkou postižených.
Může za to "najebaná psychika".
Zde rozum nevelí.
Do ohně přibývá palivo a hasiči nikde.
Vykradené nemovitosti v mém okolí.
Strach o blízké.
Strach z války, jejího vývoje, ekonomiky, budoucnosti dětí.
Bezvýchodná situace migrantů.
Zprávy a opětovné obrazy hrůz.
Chuť žít?
A pak jsou tu ti zdraví.
Bez najebané psychiky.
Normálně a plnohodnotně žijící.
S pramalou dávkou soucitu a touhy po informacích.
Ovládají svůj val před ohrožením.
A jdou dál.
Bez otázek, na které nepotřebují odpovědi.
Závist?
Lehkosti bytí.
Možná, nevím, snad?
Jsem zmaten úvahami.
Však zrozen ve znamení vah.
Přemýšlím, jak bych se choval po ztrátě domova, zázemí, dětí, perspektivy.
Zrůdně, hanebně, sebedestruktivně?
Nebo racionálně s touhou po pomstě.
Neklidný spánek protkaný šramotem potkanů nad stropem, kde spím.
Jak příznačné.
Neracionální.
Ničím se z touhy po informacích.
Odpovídám si na otázky.
Tak nesuď, ty kdo nic nevíš.
I tvoje chování je odsouzeníhodné.