osud a já

Osud a já

Kam kráčíš osude, kam vedou tvé kroky?
Tam kam si chtěl. Já jsem jen nástroj tvojí touhy.
A myslíš, že pravda je, že každý svého osudu strůjcem je?
Je a není. Já kráčím kam ty chceš. Ale nemůžu za tvé okolí.
Když tě někdo zradí, tak s tím si osud neporadí a vidí-li lásku upřímnou, tak se klidí stranou protože, když miluješ, svůj osud si sám nepíšeš. Píše ti ho láska a tvé srdce.
A pověz co bude dál. Nechci jen hádat nebo se bát. Říká se, že osud je předem daný. Tak jak to tedy je?
Osud ti napoví i cestu ukáže, ale napsaný to ne. Snad jen konec, ale ten je vždycky stejný.
Takže osudů je víc, nebo jeden. Myslím jeden pro všechny nebo má ho každý zvlášť. A když ho hned nepoznáš, tak ho pozná někdo jiný. Víš, jestli je chvíli tady a chvíli tam. Nenudím tě třeba já?
Každý má osud svůj a jen na něm záleží, jak si s ním poradí a ty mě nenudíš. Já nevím co to je nudit se a až to poznám, tak ti odpovím.
Tak to jsem rád a máš také svědomí?
Svědomí? Co je svědomí. To máš jen ty.
Takže ty nemáš zábrany a špatné myšlenky?
Nemám. Ty máš přece ve své hlavě a cokoli uděláš, tak se to ve mně zapíše.
Takže ty za nic nemůžeš, viď?
Nemůžu. Mě vedou tvé kroky a sejdeš-li z cesty, sejdu s tebou.
A prosím tě, smím ještě otázku? Osude, pověz, co když myslím na lásku.
A ty, jak jsi říkal, stojíš stranou. O čem tak přemýšlíš?
Čekám, jakou cestu si vybereš. Tu s láskou, co zdá se nejhezčí. Jenže je posetá trním a bodláčím a nebo tu druhou, tu cestu samoty. Ale věř, že támhle za rohem cesty se spojí zas a teď hádej ty, v kterou se promění.
Já asi vím, v tu cestu samoty, viď?
Tak co, po které bys šel, když to víš?
Půjdu tou za láskou i když vím, že o ni se potrhám a srdce se rozlomí.
Tak chceš tedy trápit se a na konci smutný být?
Chci. Vždyť za ten kousek, co po ní můžeš jít, tak pro ten kousíček stojí ti za to žít. A na té druhé to nikdy nenajdeš. Srdce ti netluče a vlastně nežiješ.
Tak vidíš, to je tvůj osud. Žít, ale trápit se, milovat a být sám. Žít jen tak bez lásky. Ten život ty nikdy nepoznáš a jsem za to strašně rád. Jsem rád, že tě mám a ty máš mne. Proto se nenudím a nudit nebudu. Za to ti tu dlouhou cestu. Za to ti děkuju.
Tak běž a miluj dál. Trap se a nebuď sám. Běž po cestě s bodláčím a snaž se být jaký chceš, ale žij. Jinak bych zahynul po cestě samotou. Nedej se a per se co se dá s láskou i samotou, se smutkem, bolestí. Já budu vedle stát. Člověče, mám tě rád a až budu popsaný, tak budem na konci a řekneš osude, stálo to za to žít. Sbohem a děkuju a pak teprve i naše cesty navždy se rozdělí. Ale neboj se, bude to překrásné loučení. Než tenhle okamžik však ale nastane, šťastně žij a šťastný buď.
DĚKUJU OSUDE!