Cesta

Chodíš od nikud nikam, nic tě nebaví, nic nechceš, nic tě nenaplňuje. Nic nechceš dělat, ale přesto cítíš, že uvnitř tebe je ohromná síla a touha k činu.
Stojíš na rozcestí a pořád plánuješ, co vše bude. Řešíš, co bylo, co jsi chtěla, neudělala anebo udělala, ale chtělas to udělat jinak.
Nosíš v sobě smutky. Své i tvých blízkých. Tvých předků, které ani neznáš. A své smutky předáváš zase dál, na své blízké, na své okolí.
Chceš se zbavit své prázdnoty, kterou cítíš. Ale současně víš, že nemusíš být prázdná. Že to uvnitř lze zaplnit. Je jen na tobě, zda to zaplníš láskou, laskavostí nebo zlobou a smutkem...

Tak moc řešíš, jak změnit své stereotypy. Tak moc hledáš cesty, ale ta cesta je uvnitř tebe...