Mrtvé schránky

Každodení cestou z odpolední směny, která končila destátou večerní, jsem si všiml určité věci.

V létě jsem chodil totožnou cestou v téměř stejný čas. Z prvotního nápadu projít se cestou k domovu - kde mě nikdo nečeká - se stala rutina každého pracovního dne v týdnu. Po čase jsem začal potkávat podobné lidi na podobných místech v podobný čas. Rutina. Ve sluchátkách mi každý den znělo stejné hudební album, jež určitým způsobem udávalo tempo.

Cesta procházky vedla z okraje skrze centrum hlavního města. A stále tudy vede... Kus pěšky, kus podzemkou, a znovu pěšky.

Dny se mi začaly míchat mezi sebou. Zažíval jsem věci podobné deja-vu, ale i naopak. Vše se točilo ve stejném kruhu této životní rutiny.

A co ti pochybní lidé? Na pochybných místech, a nejspíš s velice pochybnými úmysly? Potkával jsem čím dál více takových. Teď již na konkrétních místech. A jak jsem pochopil - teď i s konkrétními úmysly. Asi nepracují, jak jsem pochopil. Přesto živi jsou.

Ve městě existuje mnoho band zloduchů kroužících kolem slušných lidí, a vysávají z nich poslední iluze o normálním životě. Samy se živí prodejem drog. Nejde jen o noc. Vnutit drogy se vám ve městě pokouší tyto bandy i za bílého dne. Pro přeprodej používají takzvané mrtvé schránky...

Nakromani - mrtvé schránky - používají mrtvé schránky pro prodej drog mrtvým schránkám. Ty se snaží udržet naživu konvenčním způsobem. Chodí do práce a snaží se být slušnými lidmi...