Co se to se mnou děje?

Co se to se mnou děje? Já? Takový optimista? Sama nevím... každému na potkání říkám, že optimismus je nejlepší, ať hledají vždy to dobré na světě, že se vždy něco najde... Já, optimistka nade vše, tu na jednou sedím a váhám, jaký je život po smrti? Není lepší? Chtěla bych to zkusit, strašně moc! Co když každý, co umře tu může být, dívat se na své přátele, nějak jim poradit v těžkých životních situacích, ale jen se dívat a užívat si to, být rád, že to vše nemusí prožívat. Kdyby mi to někdo řekl, tak mu na to odpovím, že to zjistí až umře, ale teď je tady, tak ať si to užívá... Když nad smrtí přemýšlím, zvláštně mě svrbí zápěstí, přesně v tom místě, kde si spousta sebevrahů podřezává žíly, co se to se mnou děje?