Pamatuj na smrt...

Střelili mě do obličeje,
malá, 6 mm kulka se svezla po čelisti,
a zasekla se u trojklaného nervu...
V životě jsem nemžoural na tolik doktorů,
a těch vzdělaných rukou co jsem měl v puse,
které, nakonec rozhodly vyhnout se operaci,
prý,
víte,
už by jste se nemusel nikdy usmívat.
Buďte rád, že jste přežil,
smrt byla blízko…
Uvidíme za rok, dodali...
Nechali ji tam, zapouzdřila se,
ničemu nevadí
a stala se mou součástí.
Cítím ten hrbol a usmívám se,
když je čemu.
Vedu normální život
s kulkou v hlavě.
Mohla mě zabít?
Nevím, přežil jsem.
Snad mám důvod,
snad osud, myslel jsem si..
Ne,
bylo to jen štěstí,
špatný střelec možná,
ale nic mezi mnou a Bohem.
Nechci kérku ani naušnice
propíchaný ksicht,
mám své vlastní metody
sebepoznání.
Memento mori,
píšu s kulkou v hlavě…