Já

Jsem človíček, který je 165 cenťáčků vysoký a váží něco kolem šedesáti kilo. Vlasy mi dosahují k lopatkám, ale jelikož se mírně vlní, jejich délka není zcela patrná. V obličeji mám dominantní nos, velký, nemá zrovna moc hezký tvar a sedí na něm brýle. Rty jsou úzké, oči hnědé nad kterými sídlí husté obočí. Uši jsou malé, často na nich visí černé, korálkové naušnice. Postava je ve tvaru hrušky, mám široké boky a velký zadek. Nejsem ale člověk, který lidi soudí podle vzhledu a i to, jak vypadám, beru s rezervou a moc to neprožívám.
Jsem extrovert, často skrývám své city. I když je mi třeba mizerně, na cizí lidi se dokážu usmívat za každých okolností. Občas sama sebe štvu, protože nedokážu v pravou chvíli správně zareagovat, třeba při hádce mne napadne správný a trefný argument až po několika minutách či hodinách, když si danou situaci zpětně promítám. Ráda a někdy i nevědomky říkám věci narovinu, dalo by se říct, že jsem v tomto směru bezohledná. Někdy svých slov lituji, jindy ani ne. Lepší říct, co si myslím, než se přetvařovat. Nemám ráda přetvářku, i když je někdy nutná. Například v jednání s lidmi, ke kterým si nemůžete dovolit úplně všechno. To už jsem poznala, ale stejně razím heslo, že přetvářku nesnáším.
Jsem urážlivá. Ano, prostě jsem. Říkají to mé kamarádky a já to o sobě vím. Nejhorší na tom je, že to občas nedokážu korigovat a hodně se urazím, to potom nemluvím třeba dva dny. I když mi dojde, že jsem třeba neměla pravdu, těžko to přiznávám. Když však jde do tuhého, umím se omluvit, zatnout zuby a uznat chybu.
Nesnáším kritiku. Kritika je však něco jiného, než dobře míněná rada. Ráda si vyslechnu názor ostatních, jejich radu. Ráda se poučím. Neustále mne něco zajímá, pořád jsem plná otázek. Když mě něco opravdu zaujme, dokážu se do toho úplně vžít a ponořit. Věci často nedotáhnu do konce. Jsem však spolehlivá a vůdce. Když mám něco zorganizovat, nemám s tím problém a snažím se to udělat co nejlépe. Jsem rozhodná. Některá moje rozhodnutí nemusí být správná, vždy jsou ale promyšlená, zvážená ze všech stran. Neříkám, že někdy něco neudělam v zbrklosti, ale stává se to málokdy.
Myslím si, že jsem obětavá a vždy ráda pomůžu, pokud je to v mé moci. Také vyslechnu kamaráda klidně o půlnoci.
Na první pohled jsem tvrdá. Ve vnitř jsem ale strašná citlivka, hodně věcí se mne dotkne. Záleží mi na názoru ostatních, ale zároveň na něj kašlu. Dělám si věci po svém, ať je to třeba špatně, ale za každou cenu Made in Nováková.
Mám spoustu koníčků, zálib, oblíbených věcí. Jsem neustále v pohybu, ale ráda si jen tak sednu a přemýšlím, nebo naopak na nic nemyslím. Někdy prostě potřebuji vypnout.
Miluji svou rodinu a přátele. Bez nich bych nebyla nic. Moc si jich vážím a zároveň se děsím samoty. Bojím se toho, že se na mne jednou vykašlou. Není to asi na mne znát, ale bojím se, že zůstanu sama. Je to to, co mne děsí.
Asi si protiřečím, ale jsem ráda sama. Jen tak, někde zalezlá v přírodě s knížkou, třeba jen s Bobem (můj pes), ale musím vědět, že nejsem zbytečná. Že jsem kýmkoliv potřebná. Když to vím, klidně si celý den dám oddych od lidí, ale potom stejně ráda vidím své přátele.
Jsem složitá a jedinečná. Každý takový je. Jen to třeba na první pohled nevidíte. Takže lidi neodsuzuju podle prvního dojmu, snažím se je poznat, objevit tu jedinečnost. Zkuste to taky, je to krásné..