Moje úvaha o životě

Život je nám dán proto, abychom bojovali. Ale proč? Proč se vrháme do boje, který nikdo z nás nedokáže vyhrát? Vždyť si pro nás pro všechny jednou ta smrt doběhne a nikdo nemá život jistý, ale měli bychom si ho užít a bojovat až do posledního nádechu.
Ale proč nám život většinou bere to nejkrásnější, co máme - lásku, přátele a rodinu a dává nám jen bolest? Proč nám dá to, co si stejně jednou vezme? Co je to vlastně smrt a život? Hm, život je asi začátek boje - připraví nám dlouhou a trnitou cestu pro ty, kteří mají štěstí a neskončí hned po narození.
Každý má před sebou život dlouhý - měli bychom umřít ve stáří a ne si ho brát... smrt je konec všeho, ale možná je to začátek něčeho nového. Když se někdo zabije úmyslně nebo nešťastnou náhodou zemře, tak to ostatní hodně bolí, ale to je osud.
A co je vlastně ten osud - máme mnoho otázek, ale jen na část je odpověď... nikdo neví, jestli bude zítra žít, dnešek je dar, minulost je za námi a budoucnost, ta je nejasná pro všechny z nás. Musíme bojovat i když prohrajeme, ale nesmíme vidět konec, musíme brát vše s úsměvem.
Občas nás zasáhne i to nejošklivější násilná smrt, styk a mnoho jiného, ale je to jen má úvaha, ale tak to vidím... život - já ho vidím, že je to dlouhá a těžká cesta, ale jednoho dne skončí, ale musíme se s tím koncem rvát a nepoddat se! A když skončí jedna cesta, začne další a zanechá tu stopu po nás!