Odpověď

Tato úvaha bude krátká a bude bez konce. Přitom by místo ní stačilo jedno jediné slovo. Které? O tom by měla právě být tato úvaha.
Můj přítel píše básně. Ne, není básník, jen, jak s úsměvem říká, písař básní. A básně, které píše, jsou určeny mně. To není neskromnost, jen opakuji jeho slova. V básních reaguje na situace, do kterých se dostáváme, odpovídá na moje dotazy a snaží se naplnit moje i nevyslovená přání. Někdy jsem až na rozpacích, zda miluji víc básníka, nebo jeho díla.
Ne, to byl jen žert!
Ale možná právě toto fiktivní dilema bylo podnětem k otázce, kterou mi přítel položil. Jak jinak, než formou básně. Zvažuji odpověď. Vy, kteří jste náhodou vstoupili na tuto stránku, zkuste se také nad tou otázkou zamyslet, třeba mi s odpovědí pomůžete ...

Bez veršů dnes vyšlo Slunce
i Měsíce je bez nich svit,
bez veršů vztahuje ruce
dítě, když si žádá pít

Bez veršů se touha zrodí
i ta, co vyhledává stín;
věk když stoupá na poschodí
bez náruče kopretin

Bez veršů podávám lásku
přes ostnatý žití drát,
zvaž odpověď na otázku
lze bez veršů milovat?

Tak zvažuji.
Ale už vím, jaká nakonec bude moje odpověď ...