Je komfort důležitější než něčí život?
Je komfort důležitější než něčí život?
Anotace: Úvaha nad tím, jestli není špatně, že téma sebevraždy je tabu. Komu to prospívá, komu to ubližuje?
Nad schopností mentálně zpracovat koncept vlastní smrti v souvislosti se sebevraždou přemýšlím jako nad schopností vzít v úvahu smrt, jako alternativu k životu a vyhodnotit co se vyplatí víc. Důvodů, proč by člověk mohl vyhodnotit jako výhodnější nežít, může být spousta. Ale chci zde nastínit jeden konkrétní: Odcizení (alienation);
Nemyslím si, že je nějak moc neobvyklé, že se člověk ocitne v kolektivu lidí, se kterými nesdílí hodnoty, zájmy, nebo osobnostní rysy. Pokud je člověk svou náturou opravdu ojedinělý ve své komunitě, může začít pochybovat o tom, jestli s ním není něco v nepořádku. Pokud tato komunita buď nedokáže toho člověka podpořit, aby si našel vlastní cestu, nebo ho dokonce ještě více podrývá znehodnocováním jeho pocitů a obviňováním, člověk se může dostat do situace, kdy vyhodnotí, že život v této komunitě vlastně nestojí za to trápení.
Pokud je to ten typ člověka, který je schopný takové kalkulace s vlastním životem a začne uvažovat o tom, že si vezme život, pak ten fakt, že sebevražda je tabu, tomu člověku vlastně odebere jeho poslední šanci na vyhledání pomoci a ještě více ho utvrdí v tom, že s ním “něco není v pořádku”. Že je nějaký divný, když má takové myšlenky a neměl by se o tom nikomu zmiňovat.
Proto si myslím, že když udržujeme sebevraždu mezi tabu tématy, tak tím upřednostňujeme komfort lidí, kterým sebevražda nehrozí, nad holými životy lidí, pro které je uvažování nad sebevraždou přirozené a potřebují mít možnost své myšlenky zpracovat, podělit se a vyhledat radu bez studu a obavy z odsouzení.
Co si o tom myslíte vy? Zažili jste někdy situaci, kdy by někdo potřeboval otevřeně probrat sebevraždu, ale nemohl kvůli tomu, že je to tabu? Nebo jste zažili, že by někomu ublížilo, že se s ním o sebevraždě někdo otevřeně bavil?
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Dělá mi problém na tohle odpovědět nějak rozumně... Myslím, že některé tvoje vývody nejsou tak úplně logické, nicméně i přes to je v úvaze hodně zásadních témat, která by sama dala na úvahu.
Lidsky: neumím si moc představit konverzaci s někým, kdo k tomu má blízko. Předně bych řek: většinou by se pak jednalo o někoho blízkého. (nepočítáme-li internet...)
Takže rozumově bych řekl spíš toto: vztah duševního zdraví a sebevraždy. Konkrétněji tedy samozřejmě deprese a sebevraždy.
Ale tohle všechno je nuda... proti vlastním zkušenostem. Měl jsem sebevražedné myšlenky (asi šest let zpátky), podotýkám, že myšlenky, ne pokusy, nebo i plánování. A řeknu asi tolik: říká se myšlenky, ale jsou to spíš pocity - a i při poměrně značné laické psychiatrické obeznámenosti mě v daném stavu ani nenapadlo: navštiv odborníka/ řeš to s kýmkoliv. Spíš jsem si to prožil ... a paradoxně jsem za psychiatrem šel až relativně později a spíš z jiných důvodů... Tj. stručně řečeno: lidé emočně nějak naladění nejsou schopní logicky myslet (někdy mám pocit, že logicky nemyslí už vůbec nikdo :-), ale to je zas na jinou úvahu)/ ale dodávám: nemusí mít tendenci to vůbec sdílet... .
Tak tolik asi ve stručnosti. Téma je to na dlouho.
22.11.2023 20:49:21 | ewon
Tri mená : ... Pistanek, Rudolf Sloboda a Mitana. Vyrazne osobnosti slovenskej literatury, ktore v poslednych desatrociach ukoncili zivot samovrazdou. U kazdeho to bolo prekvapujuce.
Gore ot uma ... Utrapy z rozumu, napisal jeden rusky klasik.
Na druhej strane iny rusky klasik , Dostojevskij, ktory absolvoval svoju fingovanu popravu, pokladal zivot a tuzbu po zivote za dar, ktoreho cenu si clovek uvedomi az ked ho straca.
Tiez ma obcas napadaju sebadestrukcne myslienky. Napriklad skok z okna. Vtedy vraj pocas padu, kedy si clovek uvedomi nevyhnutnost zaniku, prebehne mu v mysli cely zivot. No co ale ak vtedy spozna a pochopi aky velky omyl tym skokom urobil a zomrie neoslobodeny od toho co ho tazilo v zivote ale v zufalstve a tuzbe po zivote ?
Zaujimava tema, nemala by tu byt tabu. A ak nahodou debata okolo nej niekomu zachrani zivot, tak vdaka ze si ju otvorila :).
22.11.2023 14:26:40 | P.Balam
Podle mně jsou smrt a sebevražda dva rozdílné pojmy a nezdá se mi, že by téma sebevraždy bylo úplně tabu.
Můžu napsat jen za sebe:prožila jsem za svůj Život chvíle krásné a naopak těžké tak, že jsem myslela, že více neunesu. Ale nikdy-opravdu nikdy jsem nepomyslela, že bych svůj Život ukončila sebevraždou.
Je to téma, které nikdy nedokončíš, neboť ta osoba si sama rozhodne co dál.
Můj názor je ten, že svůj Život máme žít až do konce. Nic víc a nic míň...
19.11.2023 23:16:45 | Jarunka
Dočetla jsem až do konce. A nějak nevim, nezdá se mi to. Je spousta lidí, kteří si nevědí se svým životem rady. Rozdílné životní postoje, trápení, která je tak drtí, že nechtěj "bejt". A pak zdravotní důvody, např. nevyléčitelná nemoc,atp. U toho zdraví bych to možná i pochopila, když člověk ví, že musí zemřít a vlastně jen na tu smrt čeká, mnohdy v příšerných bolestech a skoro nedůstojných podmínkách, tam je pochopitelné, že o dobrovolném odchodu ze života může přemejšlet. Proto se také v poslední době hodně mluví o možnosti eutanázie. A tady bych asi smysl v tom, aby si každý rozhodl sám za sebe, viděla.
Ale ty ostatní věci... sama za sebe říkám, že já bych vždycky hledala jakejkoli jinej způsob, jak si ty problémy v sobě vyřešit. A spíš bych hledala pomoc s hledáním cest, jak přežít a bejt šťastnej... než volila odchod ze světa. Dnešní doba začíná bejt hodně o toleranci člověka k člověku, takže to, že jsem jinej, odstrčenej, vyděděnej... nemusí bejt přece na pořád. Není vyloučeno, že najdeš cestu z bludnýho kruhu. Ale sebevraždou se o tuhle šanci připravíš. Protože ta je definitivní. I existenční důvody mohou být důvodem, že člověk neví, jak dál. Ale já bych každému, kdo takhle tápe, přála spíš tu ruku, kterou ti někdo podá, aby ti pomoh z bryndy, než aby ti ji podal proto, aby ti řek, jo, ukonči to tady, bude to tak lepší...
Chtěla jsi názor, máš názor ccina...snad neva, že jsem se rozepsala.
Jen dodatek...rozhodně si nemyslím, že by tohle téma posunulo ať už v dobrým, nebo vezlým, to, jestli je to tabu nebo ne!
Rozhodně je myslím správné, že sebevražda se bere jako něco nesprávného, špatnej způsob řešení... a ono je to asi v důsledku i jedno, protože ať se o ní mluví jakkoli, kdo si ji pro sebe zvolí jako řešení, tak tu tubu prášků prostě spolkne, nebo vezme provaz nebo cokoli... spíš by se mělo dělat co nejvíc pro to, aby se člověk nikdy necítil na svý trable tak sám, aby vůbec o tomhle začal uvažovat!!!
19.11.2023 17:33:52 | cappuccinogirl