Svaté dny

Bylo dobré se tak rozhodnout. Totiž - minulý večer zvolit dřívější odebrání se do světa nevědomí, aby si mysl dostatečně odpočinula; i tak aby celé tělo přes noc plně zrelaxovalo. Někdy se právě po správném uložení ke spánku stane neuvěřitelná věc. Proběhne nespočet potřebných procesů. Tělo se probudí s nezničitelnou, a tak velice přítomnou novou životní jiskrou, že člověk jen slepě užasne, odkud se tento nezadržitelný tok energie vlastně vzal. A také žasne z poznání, že svou intenzitu rozhodně nehodlá nijak regulovat. Dostaví se tak velmi příjemné pocity. Pokud poté připojíme lehkou chutnou snídani se šálkem černé kávy, či s hrnkem výtečného zeleného čaje - spíše obojí najednou, ovšem ještě s možností vypít si navíc libovolné množství čisté vody - nutně začne tělesnou energetickou pohodu následovat i mysl samotná.

Takto vyzbrojen je člověk dokonale připraven k dnešnímu boji se stereotypem, nevlídným počasím, či nepříjemným kolegou v práci, s podstatou života jako takového nebo se zkrátka s chutí postaví proti čemukoliv, co sám za nepříjemnost považuje.

Cestuje opět ráno na místo, kam by se mu nemělo chtít, dělat věci, které by neměl chtít dělat. Jenže on se nechce trápit tím, čeho si všímá u jiných. V tyto dny vidí něco velice nepříjemného ve tvářích téměř všech ostatních cestujících v dopravních prostředcích. Odkud a kam cestují ty znuděné, protáhlé obličeje? Ptá se v duchu. Jistě ví, že jeho dnešní jiskru života nemůže nic ohrozit. Ale také si uvědomuje, že aktuální stav může být jen zdánlivý. Pravděpodobně se během dne setká s lidmi, kteří přinejmenším nejsou stejně naladěni. V tom případě mívá vždy pocit, že mu jeho bohatství ve formě právě oné nabité nezničitelné životní jiskry chtějí ukrást. Jako kdyby to vycítili, pacholci! Proto bude třeba si stav vědomí hlídat jako mozek v hlavě. Prozatím se při pohledu do prázdných tváří bez zájmu několikrát neubrání neodolatelné touze se upřímně široce usmát. Vše je totiž přesně tak, jak má být. ZEN. Sem tam zavadí pohledem o prázdný obličej, jindy se zdá, že ona pomyslná jiskra přeskočila. Zdá se, že je s oním protějškem alespoň na zlomek vteřiny spřízněn. Ty dny má svrchovanou protekci vůči neblahým událostem. Prochází s platnou jízdenkou kolem sítě revizorů naprosto nepovšimnut, spoje stíhá vždy načas, i s patřičnou rezervou.

Mohl by nabít onoho neohroženého pocitu nesobecké nadřazenosti, nebýt ovšem zdravé míry realismu. A pokory. Je nezničitelný pouze do doby, než se znovu převleče do jinak barevného oblečení, a než zapadne do své pracovní rutiny. Již jen tato rutina ho loudavě okrádá o onu skvělou jiskru života. Ale člověk ví, že jeho nabité zbraně - nabyté časem a vlastní zkušeností dokáží překonat cokoliv na světě. Dokonce i tak nicotné snahy o poškození integrity, zejména od lidí, kteří jsou značně podladěni a jimž je člověk trnem v mozku.

Dokonce za cenu velikého sebezapření je tento člověk uvnitř natolik silný, že svým zjevným nepřátelům pomáhá. Nenápadně, ze skrytého místa se snaží své nepřátele uvést zpět do společného rytmu. Doufajíce v jejich nápravu a zpětné uznání.

Pokud ji stále má - svou nikdy neumírající jiskru života - chce se o ní podělit i s nepřítelem. Toto pro mne jako člověka znamená být ČLOVĚKEM.