Opuštěná

Procházím se ulicí, tichou a opuštěnou a připadám si jako poslední člověk týhle zkurvený planety. Už je to víc jak rok, cos mě tady nechal samotnou. A já na to pořád musím myslet a vyčítat si to. Tenkrát ses rozzlobil, vypil pár panáků, nasedl do auta a odjel. Asi za půl hodiny, kterou jsem probrečela, mi volali. Lidi v bílejch hadrách a s rouškama na obličeji. Já to neunesla a omdlela. A teď, rok poté, mám v sobě stejně čerstvý vzpomínky jako tenkrát a denně si sedám k tvýmu hrobu, brečím a ptám se sama sebe, proč se to muselo stát...?!