Jak chutná pravda?

Jdeme lesem, všude kolem spadané listí, držíme se za ruce a najednou, zničeho nic řekneš do ticha: "Víš lásko...já...jsem ženatý..." Nechápu to, nevěřím tomu, myslím si, že žertuješ. Když to ale zopakuješ vyrazí mi to dech. Nevím co říct, do očí mi vhrknou slzy. Mlčky pokračuju v cestě. V ústech cítím hořkou chuť. Takhle chutná pravda..