Drobnosti

Šroubování

Chtěl bych být šroubečkem, moje sestra by byla šroubinka, táta šroubovák a mamka matice. V šroubovacím žití bychom rozšroubovali cely svět. Hezky na dvě stejné půlky. Ty půlky bychom obrátili tak, aby na všechny lidi najednou svítilo sluníčko.

Naivní mini nepohádka

Kdysi kdesi, tam, kam jen hora dohlédne, je jedna malá, překrásná země. V té zemi, jsou všichni lidé spokojeni se svými politiky. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
Zajíc
Když jsem přišel z práce domů, našel jsem ve schránce zajíčka. Byl malinky jako míček, ale v očích měl výraz učence.
„Nazdar zajíc!“ povídám. On se jenom koukl a už jsme byli kamarádi. Vzal jsem ho domů. Byl štědrý den a já byl sám. On byl taky sám a tak jsme slavili ve dvou. Na svůj talíř jsem si dal kapra a na jeho zelí a mrkev. Bylo nám dobře. Po večeři jsme si rozdali dárky a mazlili se s nimi až do úplného usnutí. Říkáte, že je to hloupost mít zajíce ve schránce?Nevadí. Nám bylo dobře. Škoda jen, že byl plyšový.

Plán plánů

Vymyslím plán. Plán plánů. Naplánuju každému práci. Všechny ty plány splánuji do jednoho plánu aby do sebe zapadaly. A bude v tom pořádek. Každý člověk bude mít svůj plán a ten plán bude zahrnut v mém plánu. Samozřejmě, že nesmí nastat situace, že by někdo plán nesplnil, zrušil nebo překročil. Tím by mi zkazil plán. Má to však háček. Asi ten plán nikdy nevymyslím, neboť jsem si předem naplánoval do svého životního plánu-nicnedělání.

Myšlenkové hodinky

Podám návrh na výrobu myšlenkových hodinek. Celý jejich princip je v tom, že kdybych si jen pomyslel, “kolik je asi hodin? Ozval by se příjemný hlas, je právě čtvrt na sedm a dvě minuty. Protože zatím co se dívám na hodinky, čas neúprosně ubíhá.

Žít znamená žít

Posledních pár minut hleděl jsem na okno. Poslední minuty svého života. Chtěl jsem šanci a dali mi ji. Začnu znovu. Mám radost i strach. Teprve teď jsem pochopil. Žít se musí. Život není proto, aby se nad ním přemýšlelo, ale proto, aby se žil. Kdo nad ním vážně přemýšlí, dojde vždy k závěru, že žít či nežít znamená vždy žít. Jakékoli zaváhání znamená smrt.
Kostka cukr
Vložil jsem si na jazyk kostku cukru. Taje. Dívám se do zrcadla a spokojeně předu. Uklidňuje mě pohled na tající kostku splývající s pocitem sladkosti v ústech. Přišla dívka. Oči uplakané, zarudlé tváře hoří a na špičce nosu kapku neštěstí. Opustil ji chlapec. Vyplakala se do mých dlaní a usedla do křesla. Podal jsem jí zrcadlo a kostku cukru. Po chvíli údivu začala tiše příst.
Kámen
Jako malý kluk, chodil jsem do houslí. Cestou mě lákaly kamínky. Vybral jsem si jeden, který jsem nakopnul a dokopal ho až domů. Někdy to byly zapeklité situace, neboť kamínek po kopnutí skončil třeba pod autem, nebo v trávě. Když se mi však podařilo ho dopravit i přes tyto problémy až k domovu, byl jsem moc rád. Věřil jsem, že ten den budu mít štěstí. Dnes jsem dospělý a s kamínky si už nehraji. Jednou sem šel po městě se svým synem. Tu mě napadlo nakopnout zase kámen cestou domů. Syn hned pochopil a tak jsme ten kus nerostu střídavě dopravili až k domovním dveřím. V tu chvíli jsem byl zase šťastný. Ne, jako tenkrát. To štěstí bylo tady. A víc. Přibyla k němu otcovská hrdost. Hrdost s velkým Há. Měl jsem se o své štěstí s kým podělit.

Být panelákem

Vtělím se do paneláku
A poslouchat budu lidí řeči
O tom, jak televize škodí zraku
A jak sousedovic holka brečí

A jak nikdo nemá zdání
Kolik stojí nájemné
Jak kde je která holka k mání
No, jak se baví beze mne

Jsou to nudné řeči
Kterým není rovno
Být panelákem mi nesvědčí
Radši budu hovno

Princezna Hedvika

Princezna Hedvika k draku se ubírá
královi ve vráskách hromadí se strach
zdalipak v království najde se hrdina
a nebo z draka vyklube se vrah?

Hrdina nevchází utíkají minuty
co by dal za to aby se vrátila
království život a ba i valuty
jó ta by čuměla kdyby ho viděla

Však stopy zmizely nenašli draka nenašli Hedviku
až příští pondělí dostali v balíku tuzexové bony
drak zdědil kapitál vzali se s princeznou
koupili továrnu na magnetofony

Po čase lísteček a na něm zprávička
že z paní královny stala se babička
tak končí básnička a proto radím vám
nevěřte drakům zlým ba ani princeznám

Parkety

Vržou.
Parkety.
Doma.
Z ničeho nic.
Najednou.
Vzal jsem vrtačku, vruty, hmoždinky, šroubovák a každou parketu přivrtal k betonové podlaze. Už nevržou.
Vrže soused.
Má ve stropě ostny. Nevydržel.
Vzal kladivo a všechny ostny zatloukl zpátky do stropu.
Vržou.

Vynálezce

Chtěl bych býti vynálezce
Co má velkou fantazii
Base přimontovat křídla
A pryč s apatií

Když vám totiž řeknu
Pane, ta basa moc váží
Každý se jen zasměje
A chytřejší se táží

Pročpak nedáte jí křídla?
Já bych řekl, že jde to lehce
A já na to klopím oči
Nejsem vynálezce

Elektrický pokus

Do zdi čumím, chytám ryby,
Do zásuvky strkám prsty
Jak by bylo lidem, kdyby?
Ryby chytaly se hrstí?

A tak čekám, až zabere
Horká znoj mě polila
Jak by lampa zasvítila,
Kdyby síť tam nebyla?

Neberou a neberou mi
Takhle rybu nechytím
Zkusím sáhnout dovnitř drátem
Možná, že se rozsvítím